Její vznik se datuje do roku 1294 a původní název zněl Pozmansdorf. V té době vládl v Čechách Václav II. a nikdo nevěděl, že existuje Amerika. Teprve novověk přinesl vzruch ve formě valašské kolonizace (16 až 18 století) a české luhy a háje, ale především pralesy, se začaly proměňovat v úrodná pole a horské louky oživly bekotem ovcí. Valašský duch dodal krajině osobitý kolorit a jeho vojvodové, většinou z rodu Krpců, zavedli řád s pevnými pravidly. Toto období poutavě zpracoval spisovatel Bohumír Četyna. Když mi místní kronikářka Kateřina Lepíková, povoláním archivářka Státního archívu ve Frýdku-Místku, ukázala mohutnou knihu místní kroniky nabitou informacemi ze života obce, usoudil jsem, že svou historii zde berou opravdu vážně a s patřičnou úctou.

Kateřina Lepíková bydlí v osadě Rybí jen pár kroků od někdejší hospody U Harabiša, místa památného návštěvami Leoše Janáčka, který se zde koncem 19. století poznal s Žofii Havlovou, dcerou hajného, která ho seznámila s řadou lidových písní a tanců, které mistr později zpracoval v cyklus Lašských tanců (původně valašských).

Na hudební a taneční tradice hudeckých a cimbálových muzik, které v minulosti působily kolem Ondřejníku, navázal v obci soubor Valašský Vojvoda (založený v květnu 1970). Populární folklorní seskupení působící doma i v zahraničí je známé i televizním divákům z programů Zpívánky, Vonička z domova i jiných pořadů. Na kulturní frontě nelze zapomenout na divadlo. Kozlovice si jako jedná z mála obcí zachovala tradici ochotnických vystoupení. Nemohu přitom nevzpomenout na obětavou organizátorku, herečku a režisérku Marii Pattermanovou.

Doslova renesancí starých tradic a rekonstrukcí skoro zaniklých objektů se obec posunula do středu zájmů četných návštěvníků a turistů. Přestavbou někdejšího Šmiřákova mlýna v živý skanzen s pohostinským a ubytovacím zázemím, přeměnou chátrajícího fojtství v jedinečné muzeum staré Obecné školy a s expozicí věnovanou historii obce, z toho by měl radost i sám otec Komenský.

Opravdu zasvěcenou průvodkyni je zde Marie Prudká, navazující na odkaz svého strýce Jana Boháče, zakladatele vlastivědného kroužku, který již před léty začal skládat mozaiku historie obce a označovat památná místa. Areál bývalého Fojtství se brzy rozroste o další raritu, 20. prosince, při příležitosti festivalu Souznění, bude slavnostně otevřen malý pivovar, produkující zlatý mok nových značek Valašský vojvoda a Kozlovický fojt. Na těchto aktivitách má značný podíl podnikatel Pavel Šmíra, jehož práce je patrná především na obnově starého Štramberku.

Na závěr pár slov o tolik diskutovaném obecním znaku. Ten představuje stříbrného kozla se zlatou zbrojí, který mezi kopyty svírá zlatou valašku - připomínku sídla valašských vojvodů. V dolním poli jsou tři stříbrné hroty ze znaků olomouckých arcibiskupů. Pravda je však taková, že název nevznikl od kozy, nebo kozla, ale zcela prozaicky od říčky Ondřejnice, kdysi nazývané Coswetz (křivolaký) později Coslowitz a Kozlowice. To však nic nemění na tom, že obec nabrala správný směr svého dalšího vývoje.

JAROMÍR KAHÁNEK