O názvu obce existují různé hypotézy, z nichž ta první je vlastně pohádkový příběh. Vypráví o sirotkovi, kterého netýrala zlá macecha, ale zlý strýc. Ve snaze se ho zbavit, odvedl hocha do jeskyně někde v masívu Goduly. Na tomto místě chtěl sirotka opustit, ten jej prosil slovy „smiluj se,“ ale strýc byl neoblomný. Tak prý vznikl název Smilovice. Příběh má šťastnou pointu, neboť hošík cestu zpátky nakonec našel a navíc se ho ujal zámecký pán, po kterém nakonec podědil statek.

Příběh se dobře poslouchá, ale pravda je asi jiná, leda že by se chlapec jmenoval František Smyl, nebo Smil. Tak se totiž jmenoval člověk, který sem povolal nové obyvatele.

Byli to především rumunští pastevci (Valaši), kteří mýtili zdejší lesy a začali po vzoru ze své domoviny s chovem ovcí. Přisuzuje se jím také pojmenování hory Godula, jiná verze praví, že se tak stalo podle slova hodovat. Majitelé zdejšího panství měli přídomek „ze Smilovic“, a tak se píše o Janu ze Smilovic a o Franckovi ze Smilovic. Nějakou dobu zde také vládl Václav Pelhřim z Třankovic (Třanovic).

Smilovice často měnily majitele. V roce 1603 je těšínský kníže Václav prodal Hanibalovi z Brna, vdova po něm se jich zřekla ve prospěch kněžny Alžběty Lukrécie (památné „černé kněžny“). Tato panovnice pocházela z rodu Piastovců a během její vlády (1625 až 1653) bylo Těšínsko několikrát vyplundrováno vojsky třicetileté války, což vedlo k hospodářskému úpadku, který byl ještě prohlubován emigrací nekatolíků. Z roku 1646 se dochovala listina, kterou těšínská kněžna stvrzuje prodej pozemků ve Smilovicích Andrisovi Zientkovi. Vlastníkem Rakovce, dnešní částí obce, byl tehdy baron Bees ze známého rodu vlastnícího také hnojnický zámek. Nutno také dodat, že ke Smilovicím patřila do roku 1644 dnešní obec Řeka.

Život zdejších osadníků byl po dlouhá léta provázen útlakem a nesvobodou. Ke zlepšení došlo až po vydání robotního patentu Marii Terezií. Z doby někde kolem roku 1780 pochází první zdejší škola. Další, polská z roku 1878, v roce 1963 vyhořela. Třetí školní budova pochází z roku 1966 a dnes v ní je mateřská škola. Nejnovější škola, ve které se učí dodnes, je z roku 1974. Smilovice byly po dlouhá léta především zemědělskou obcí. Bylo zde také několik rybníků, z nichž se zachoval pouze Biedrovův. V současné době se dostává do popředí zejména rekreace a turistika. Obcí vedou dvě cykloturistické trasy: Beskydsko-karpatská magistrála a trasa Jihlava-Český Těšín. Málokdo ví, že ze Smilovic pochází kořeny Leoše Janáčka. Jeho předkové bydleli v dřevěné chalupě zvané „pavlač“poblíž hřbitova. Stavení se však nedochovalo. Dalším významným rodákem je Jerzy Buzek, který byl v letech 1997 až 2001 předsedou polské vlády, později také člen Evropského parlamentu. V obci dnes pracuje několik aktivních organizací. Nejdelší historii (přes 50 let) má Tělovýchovná jednota. Myslivecké sdružení mimo jiné pořádá každoroční Myslivecké dny a spolek Godula hospodaří v lesích na katastru obce. Je zde také stanice Křesťanského společenství Slezské církve a.požární bezpečnost obce zajišťuje sbor dobrovolných hasičů z Řeky.

Nový obecní znak čerpá z historického odkazu zemědělské obce. Dělený štít znázorňuje mřížkou zdejší pole a rak je symbolem osady Rakovec. Celých 20 let vedla místní kroniku Danuta Heliošová, která čerpala především z archivu a fotografií vlastní rodiny. Nynější kronikářkou je Ivana Wiewiorková.

JAROMÍR KAHÁNEK