Mezi těmito částmi Evropy panoval rušný obchod, který byl také příležitosti k výdělku pro místní obyvatele. V případě Vojkovických to bylo vytahování povozů do zdejšího pověstného kopce, který byl ještě donedávna v zimním období tvrdým oříškem pro řidiče kamionů. Později se zde vybíralo také clo. Název obce údajně pochází od jména Vojtěch, Vojek či Vojslav. Bývalo zvykem, že názvy obcí a osad dostávaly jméno po svých zakladatelích, nebo lokátorech. Jako příklad lze uvést Bruzovice po Brusovi, Bludovice po Bludovi, Heřmanice po Heřmanovi.V urbáři frýdecko-místeckého panství z roku 1580 se uvádí jméno fojta Jana Vojkovského a 12 usedlých občanů.

Charakter obce byl především zemědělský, vyskytovali se zde také tkalci. Nemálo práce si vyžadovalo upravování cesty, která bývala v deštivém období zatopená. V roce 1781 vyšlo císařské nařízení o stavbě silnice z Olomouce přes Hranice, Příbor, Místek a Těšín do Bílska. Stavba byla rozdělená na úseky. Trasu z Dobré do Tošanovic budovali poddaní z Vyšních a Nižních Lhot, Kaňovic, Krásné, Morávky, Nošovic, Pazderny, Raškovic, Skalice a Vojkovic. Po dostavbě silnice se dopravní ruch zvýšil a usnadňoval tak lepší cestování zejména dostavníkům, které zajišťovaly osobní dopravu až do roku 1888, kdy byly nahrazeny železnicí. Zdejší úsek železnice byl součástí tratě Kojetín – Bílsko v délce 140 kilometrů. Na stavbě tehdy pracovali především Italové, kteří odváděli perfektní práci, o čemž svědčí i kamenný podjezd silnice k Dobraticím, který slouží dodnes. Zastávka, která leží na katastru Vojkovic, se původně jmenovala Vojkovice-Bukovice, po druhé světové válce pak Vojkovice pod Prašivou. Roku 1958 byla přejmenována na

Dobratice pod Prašivou. Jedním z prvních autodopravců byl místní občan Dominik Gregor.

Vojkovice byly proslavené známým bylinným likérem Vojkovická hořká. O jeho vznik se zasloužila

rozvětvená židovská rodina Glesingerů, kteří do obce přišli někdy kolem roku 1840. Bernard Glesinger založil v roce 1864 výrobu lihu a o sedm let později podepsal kupní smlouvu na bývalou panskou hospodu. Samotný likér se začal vyrábět v roce 1890. Výroba byla zastavená v roce 1948, definitivní tečkou byl rok 1952, kdy byla budova přestavěna na kravín. Výrobu likéru se i přes několikeré pokusy nepodařilo obnovit.

Obec tedy nemá likérku, zato zde funguje malý pivovar. V populární hospůdce U koníčka se vaří pivo pod značkou Ryzák a Grošák. Název není jenom fiktivní. S koňským zápřahem se zde můžete také povozit. První školní budova zde byla postavena v roce 1869. Předtím (až do roku 1846) se chodilo do farní školy v Dobré, následně se učilo různě po domech. Škola v roce 1979 zanikla a dětí dnes jezdí do Dobratic a Dobré. Nositelem kulturních tradic v obci bylo a je ochotnické divadlo. V roce 1923 se zde uskutečnilo první představení s hrou Ta naše Máňa, následovaly kusy jako Goralé, Otec, Zámecké strašidlo. Vedle poněkud komerčních děl došlo i na klasiku. Hrála se zde Jiráskova Kolébka, Klicperův Divotvorný klobouk, Tylova Paličova dcera i slavná Goldoniho komedie Sluha dvou pánů.

Později došlo i na estrádní vystoupení a pěvecký kroužek. V poslední době převzal štafetu ochotnického divadla Svaz branně-technických sportů a hlavně zásluhou děvčat se hraje dvakrát do roka. Kromě této činnosti je zde aktivní fotbalový klub Sokola, který má k dispozici pěkný areál s příslušenstvím, dobře pracuje Sbor dobrovolných hasičů, myslivci i včelaři. Největších úspěchů dosáhli svazarmovští střelci. Svépomocně postavili střelnici a z různých soutěží vozí i ty nejcennější kovy.

Vojkovice nemají svůj vlastní kostel. Místem zbožnosti je roky kaplička Panny Marie z roku 1890. V roce 1915 k ní přibyl kamenný kříž. Na její údržbu přispělo mnoho nejmenovaných dárců i organizací. Ačkoliv by se zdálo, že Vojkovice jsou obcí, kde je pro všechny potřeby daleko, opak je pravdou. Vesnice má veškeré služby, tři hospody, prodejnu potravin, průmyslového zboží i masa. Zásluhou firmy Tozos se objevila na trhu potravin nová značka – Vojkovické uzeniny.

Obecní znak vychází z historické pečeti z roku 1700, ze které převzal šavle, jež měli po boku strážní hlídající zdejší cestu. Stříbrná lilie je odkazem na kapli Panny Marie a šachové břevno je odkazem na obchodní cestu – původně dlážděnou. O obecní kroniku se druhým rokem stará Miloslav Tesarčík.

JAROMÍR KAHÁNEK