Samotná obec Lučina byla oficiálně založená 8. ledna 1956. Již v roce 1954 zde stálo 45 dvojdomků, základ budoucího sídliště, které mělo být kompenzací za zatopená obydlí. „Ukrojení“ území postihlo obce Horní a Dolní Domaslavice, Soběšovice a Žermanice, které tvořily téměř společnou aglomeraci, rozdělenou pouze vodním tokem. Řeka pramení pod vrcholem Prašivé a po své pouti dlouhé 37 kilometrů se vlévá u slezsko-ostravského hradu do Ostravice. Její původní název byl bez háčku, tedy Lucina. Od toho byl nakonec odvozen název nové obce. Do velmi bouřlivé diskuse o pojmenování, se tenkrát zapojil i básník Petr Bezruč. Nakonec prošel návrh Lučina a háček do názvu dostala i řeka.

Po naplnění obsahuje stávající vodní dílo 25 274 kubíků vody, plocha zatopené oblasti činí 248 hektarů. Hráz má v koruně délku 502 a výšku 38 metrů. Úkolem přehrady je dodávka užitkové vody pro průmysl. Počátkem 21.století činil denní odběr 60 tisíc kubíků pro Arcelor Mittal (dříve Novou huť) a 30 tisíc pro Biocel Paskov.

Centrem obce se stalo prostranství s Domem služeb, poskytující veškeré náležitosti pro občany. Součástí výstavby byl i vodojem, čistička odpadních vod a od 1. září 1956 i nová škola. Kulturním stánkem obce byl hostinec U Adámků, kde se konaly zábavy, plesy, estrády i oslavy, ale také produkce ochotnického divadla. Na představení her Pasekáři, Tvrdohlavá žena, Zelení hájové, nebo Jarní pohádka vzpomínají pamětníci dodnes. Hudebně zábavné pořady s kapelou Telstar byly obdobou dnešních hitparád.

Šlágrem tehdejší doby byl začátek televizního vysílání, proto MNV zakoupil sovětský televizor Temp 2 a umístil jej do kinosálu s přístupem pro veřejnost. Ironií je, jak píší kronikáři, že prvním pořadem byl pohřeb Antonína Zápotockého. Kolem vodní nádrže se začali srocovat návštěvníci ze širokého okolí, vznikaly kempy a rekreační chaty. S tím také začala stoupat kriminalita a na vodní ploše docházelo k tragédiím. První obětí se stal v létě 1958 čtrnáctiletý chlapec z Dolních Domaslavic, nedlouho potom i první občan Lučiny. Za prvních 25 let existence si přehrada vyžádala 30 obětí. Tyto události byly důvodem k tomu, že zde byl v roce 1966 zřízen poříční oddíl Veřejné bezpečnosti vybavený motorovým člunem.

Kronika obce se začala psát od roku 1961. Prvním kronikářem byl František Dudek, po něm Zdeněk Zika, třetím v pořadí je dnešní kronikářka (rodačka z Horních Domaslavic) Miloslava Vnenčáková, původním povoláním učitelka. Působila na školách v Horních Bludovicích, Soběšovicích a Horních Domaslavicích. Zažila celou historii obce Lučina, kde 16 let pracovala v obecním zastupitelstvu. S elánem organizovala kulturní akce, ráda se účastnila i turistického pochodu Kolem Žermanické přehrady, je aktivní členkou místního klubu důchodců.

Obec žije bohatým kulturním programem. Celou řadu zajímavých akcí nabízí místní škola, zahrádkáři pořádají zajímavé výstavy. Na nedostatek zájmu si nemůže stěžovat ani místní knihovna. Nelze opomenout činnost Sboru dobrovolných hasičů a TJ Sokol. Jen kulturního domu se obec nedočkala. Stop rozestavěné budově udělalo porevoluční období. Chátrající objekt nakonec převzala firma Dor-sport provozující stavby a vybavení sportovních zařízení.

JAROMÍR KAHÁNEK