První doložená zmínka je z roku 1305 v soupise desátek vratislavského biskupa. Záznam figuruje pod názvem Holzmul. Vyskytuje se také název Rudgeri villa. Název Raškovice je uveden poprvé v Urbáři Frýdeckého panství z roku 1573. Podle místního písmáka J. L. Mikoláše je název obce odvozen od jména Vojtěcha Rašky, ale velmi pravděpodobné je i pojmenování podle hojného výskytu drobného ptáčka rašky, obecně známého pod názvem červenka. Jde o typicky lesního ptáka rozšířeného po celé Evropě, jehož populace dnes dosahuje si 43 milionů párů. Dokládá to obecní znak z roku 1700.

Strom s ptákem v modrém poli obsahuje i dnešní obecní znak. Svou polohou byly Raškovice předurčeny k horskému pastevectví. V roce 1619 je připomínán raškovický fojt jako valašský vojvoda, který choval až 180 kusů horního dobytka. Zajímavou zmínkou v kronikách je povinnost poddaných Raškovjanů lov jestřábů a dodávky kuních kožešin. Horské toky Morávky a Mohelnice byly hojně využívané pro chov pstruhů. Zprvu ryze zemědělská obec začala pozvolna zavádět manufakturní a později průmyslovou výrobu. Známý rod Pražmů, který zde měl své letní sídlo v místě dnes nazývaném Dvorek, nebo Folwark, postavil v roce 1778 papírnu, jejíž výrobky byly velmi ceněny a dostaly se až na císařský dvůr. Provoz zanikl v polovině 19. století, ale to už byla v provozu tkalcovna a bělidlo na úpravu plátna zbudovaná podnikatelem Františkem Adámkem, který významně přispěl do historie obce.

V jeho bývalé vile je dnes penzion. Věhlas podniku rozšířil od roku 1913 uznávaný textilní odborník Rudolf Kirchhof. Podnik pracoval až do roku 1952. Po jeho uzavření byl jako alternativní výroba zprovozněna výroba alkalických článku, dnes patřící britské firmě Doughty Hanson Compeny. Druhý textilní podnik, tkalcovna Tanwald, pracující od roku 1911 a později začleněna do podniku Slezan Frýdek-Místek, ukončila definitivně svou výrobu v letošním roce.

Nesmíme však zapomenou na kulturní a osvětovou činnost obce, do které se nesmazatelně zapsal Jaroslav Ludvík Mikoláš vydáním Vlastivědné čítanky, Beskydské besedy a četných literárních děl z historie Slezska. Jeho myšlenka (Památník Raškovic) byla realizována až v roce 2002 v podobě lidové jizby v místní knihovně. Vlastivědné sdružení obce, založené v roce 1949, má dnes své pokračovatele, ke kterým patří i kronikářka Anežka Nytrová, působící v letech 1971 až 2007 na místní škole jako učitelka dějepisu, ruštiny a angličtiny. Počátky školství v obci sahají do roku 1850, kdy zde byla zřízená pomocná stanice školy ve Skalici. V roce 1923 byla v budově bývalé Panské hospody zřízena první venkovská měšťanská škola v okrese, jejíž součástí byly po roce 1925 učitelské byty – počin i pro dnešní dobu nebývalý. Vedle postavy J. L. Mikoláše nelze zapomenout na další významné rodáky, jakými byli Josef Skotnica (řezbář dřeva a pedagog) působící později ve Vídní a Zakopaném, nebo na Josefa Těšínského (pilota zahraničního odboje).

Z kulturních památek si připomeňme kapličku Panny Marie a Adámkovou kapličku, bývalou budovu fojtství, nebo někdejší známý hostinec Zábavu, kdysi Panskou hospodu. Kronikářka Nytrová se podílí na pečlivém vedení kroniky se svým manželem a zúročuje tak své poznatky dlouhodobého působení v kulturním životě obce. Že je v Raškovicích takových lidí víc, o tom se můžeme přesvědčit návštěvou na současných adventních oslavách obce, které daleko překračují rámec běžných akcí.

JAROMÍR KAHÁNEK