Obec byla založená roku 1353 knížetem Kazimírem, původně jako hospodářské zázemí pro místní strážnici. Českým zemím vládl otec vlasti Karel IV., který se měl zanedlouho stát i římským císařem. Původní osada byla takřka ztracená v hlubokých lesích, ale vedly tudy důležité stezky do Polska i do Uher. Vedle obchodníků zde však číhali i lapkové, v lesích se později ukrývali i vojenští zběhové. Po prohrané bitvě česko-uherského vojska u Mohače roku 1526 nastala expanze Turků do střední Evropy. Na ochranu proti vpádům jejich vojsk se začalo na Těšínsku s budováním hraničního opevnění. V Bukovci se jejich zbytky dochovaly na několika místech. Jak na vrchu Kempa, tak Sušanské šance, nebo v lese zvaném Hrádek jsou patrné pozůstatky těchto staveb, jenž se nejlépe zachovaly v Mostech u Jablunkova.

Roku 1616 zde byl prvním fojtem Janek Jursa, po něm se v tomto úřadě nejčastěji vyskytovali Bieleszowie a Čmielowie. Dřevorubci, uhlíři a pastevci, to bylo nejčastější zaměstnání zdejších osadníků, kteří museli těžce vydobývat své živobytí nejdříve kulčením lesa. Tradice chovu ovcí pokračuje v menším měřítku i v současnosti, stejně jako domácí výroba sýrů. Koncem 18.století zde vznikají počátky školní výuky, a to zcela kuriozním způsobem. Kovář Sikora učil děti ve své kovárně. Na sešity a tužky tenkrát nebylo ani pomýšlení, proto se psalo (rylo) hřebíky na kamenech. Novou školu zde nechal postavit kníže Albrecht až v roce 1855. Již čtvrt století před tím zde stála první hospoda založená rodinou Hermanů. Doslova pohromou byl začátek 1. světové války, kdy museli podle nařízení úřadů rukovat nejen vojáci, ale byli vyzvání i sedláci s koňmi a povozy.

Docházelo pak situacím, že se u odvodu objevily herky, a to jak koně, tak téměř nepojízdné vozy, neboť každý se bálo své živobytí. Když válka skončila, klid ještě nenastal, neboť v lesích se ukrývaly bandy zběhů a jiných lupičů. Obyvatele tehdy měly chránit k tomu účelu zřízené milice.

V roce 1921 vzniká první spolek (sbor dobrovolných hasičů) a o tři roky později zde vzniká česká škola. K rozvoji turistického ruchu rozhodně přispělo otevření turistické chaty Gírová pod vrcholem stejnojmenné hory (840 metrů). Věřící se svého svatostánku dočkali až v roce 1939. Je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie a stojí na vyvýšenině poblíž místní komunikace. Bukovec několikrát změnil své začlenění: v roce 1960 byl z okresu Český Těšín přeřazen do Frýdku-Místku a v roce 1960 začleněn do Jablunkova jako Jablunkov V. K osamostatnění obce došlo těsně po revoluci roku 1990.

Jedinečné začlenění v krajině, čistý vzduch a přírodní podmínky dnes obec předurčují především jako místo pro rekreaci, sportovní vyžití a poznání zajímavých památek. Navíc se obyvatelé vracejí k některým tradičním obyčejům. Zachovalo se zde nejvíce roubených dřevěnic starých více než 100 let, mají zde unikátní chráněný strom jilm drsný (horský), jehož stáří se odhaduje na 360 let. Podle nejnovějších poznatků leží na území Bukovce nejvýchodnější bod České republiky. Cesta na toto místo je docela pohodlná, pokud využijete nově vybudované naučné stezky s východiskem od hraničního přechodu Bukovec-Jasnowice. Je na ní sedm informačních tabulí, krytá odpočívadla se zastřešením, pamětní kámen a rozcestník. Právě se sousedními polskými obcemi Jasnowicemi a Istebnou je zde úzká spolupráce při pořádání různých zajímavých akcí. V Bukovci je to především stavění máje, Pekoč Cup (sraz traktorů domácí výroby) a Den obce, na druhé straně hranice pak letní a zimní závod formanů, letní výstava lidového umění, regionální kuchařská soutěž, či vyhánění a zahánění ovcí z pastvy. Velice populární je v Bukovci přebor v kosení trávy na nejvýchodnější louce republiky.

Již v lednu příštího roku se zde koná akce Prázdniny v Bukovcu na kopcu, jehož dějištěm je areál na kopci Kempa, nazvaný Kempaland. Vydatným pomocníkem v pořádání různých akcí jsou místní organizace hasičů, myslivců, PZKO, nebo TJ Bukovec. Zajímavá výstavka v polské škole je věnovaná lidovému řezbářství, výšivkám a části místních krojů. Obec nezapomíná ani na svého občana, zapuzeného a znovuobjeveného básníka Jindřicha Zoganu – žijícího dnes v Brně. O obecní kroniku se stará Kateřina Lýsková.

JAROMÍR KAHÁNEK