V roce 1602 dostává další z tohoto rodu Bohuslav Tluk od těšínského knížete Václava Adama část pozemků do vlastnictví a správy. Jmenovitě se jednalo o Horní Domaslavice a polovinu Tošanovic, Dobratic a Bukovic. V 17. století zde byl dědičným pánem Karel sv. pán Saint -Genois. Kolem roku 1758 zde panoval Kryštof Vilém Marklovský ze Žebrače a v 18. století baron Kašnic, který bydlel v dřevěném zámku, dnes čp. 27. Po tomto majiteli přešly Dobratice a Bukovice pod panství dolnotošanovské.

Vzhledem k častému střídání majitelů se další záznamy nedochovaly. Jisté však je, že roku 1850 došlo k sloučení Dobratic a Bukovic v jednu obec Dobratice. To už začíná doba osvícenecká, kdy se datují počátky zdejšího školství. Vyučovat se začalo roku 1852 v najaté chalupě u Carbola až do roku 1855. Další štací bylo selské stavení manželů Jana a Barbory Mecových. Nadaci pro zdejší školu zřídil v roce 1855 bruzovický farář Ondřej Prutek, který sám daroval obnos 580 zlatých z vlastních úspor. Počet dětí však postupně rostl, takže bylo nutno zvětšit vyučovací prostory, což také ukládal i nový školní zákon. K postavení vlastní školní budovy nakonec došlo v letech 1870 až 1871. Budova již měla 2 třídy, byt pro nadučitele a světničku pro svobodného učitele. Ke škole byl přistavěn zděný chlév a dřevěné záchodky. Na stavbu tehdy přispěl i sám František Josef I., a to částkou 600 zlatých.

Beze změn sloužila školní budova až do roku 1912, kdy došlo k další přístavbě. Jak rychle vzrůstal počet žactva, dokazuji tyto údaje: v roce 1852 to bylo pouze 30 dětí, největší počet zaznamenal rok 1909 – 231 žáků. Kvalita výuky se postupně zlepšovala, roku 1929 se začaly promítat světelné obrazy, navíc se pořádaly zájezdy na filmová představení do Dobré.

V té době však panovaly kruté zimy, až 30. stupňové mrazy, což byla svízelná situace pro vytápění. Škola se postupně vylepšovala a v roce 1982 se dočkala i ústředního topení. Od roku 1959 začala v obci fungovat také mateřská škola se stravováním. Zásadní rekonstrukce školy do dnešní podoby proběhla v roce 2005.

Nejpamátnějším objektem v obci je kostel sv. Filipa a Jakuba, který byl vysvěcen v roce 1865. Velkou zásluhu na jeho postavení, stejně jako na založení školy, měl kněz Filip Habernál a dlouholetý starosta obce Josef Tvrdý. Stavba byla financována především z osobních darů, obecní sbírky a také příspěvků od vídeňských Čechů. Domaslovičtí farníci věnovali obci zvon a věžní hodiny byly odkoupeny z radnice v Ostravě. Budova fary slouží dnes také jako klubovna mládežnickému klubu Spolčo a pěveckému sboru Filia.

Důležitou události pro obec bylo zprovoznění železniční tratě Frýdek – Český Těšín, která byla součástí dráhy Kojetín – Bílsko. Provoz na trati začal v roce 1888 a její služby začali využívat kromě místních také turisté do Beskyd, především pak návštěvníci Prašivé. Ti také často využívali pohostinství Harenda, které má údajně třistaletou tradicí a kdysi zde bylo Fojtství. Málokdo však ví, že tady bylo před první světovou válkou středisko rozdávání sedadel pro židle, které se podomácku zpracovaly pro firmu Kohn, později Thonet-Mundus. Opracované komponenty židlí se zde pak zpětně sbíraly a odvážely do Těšína a odtud byly exportovány do Anglie, Itálie a Turecka.

Dnešní obec Dobratice má pět historických částí: Bukovice, Hranice, Podlesí, Šprochovice a Ameriku. Historii zpodobňuje také obecní znak v podobě pluhu a bukové ratolesti o pěti listech, symbolizující původní osadu Bukovice a pět dnešních částí. Pluh je převzat z někdejší pečeti. Zlatá a modrá barva jsou symboly Těšínského knížectví. Nesmíme zapomenout ani na místní organizace a spolky. Velmi aktivní sbor dobrovolných hasičů byl založen v roce 1927, v roce 1934 vznikl Orel a v roce 1940 DTJ. Vedle hasičů je dnes velmi aktivní také TJ Comfort. Dobře pracují také zahrádkáři, včelaři a myslivecké sdružení Háj. Kronikářkou je od roku 2005 Ilona Spilková, která i přes své mateřské poviností aktivně sbírá podklady pro kroniku, které jsou využívány také pro školu.

JAROMÍR KAHÁNEK