Vydejme se trochu do její historie. První zmínka pochází z roku 1645 v souvislostí s šanci Hertiawa, která patřila k pásmu ochranných pevnůstek budovaných po celém jihotěšínském pohraničí na ochranu před vpádem z Uher. Nedaleký jablunkovský průsmyk byl nejdůležitějším přechodem právě z Uher do Slezska. Podle ústního podání byl prvním civilním usedlíkem dřevorubec Martin Palica s obce Košařiska, kterému Těšínská komora kolem roku 1770 povolila usídlit se v blízkosti šance Hertiawa, aby zde kácel buky a kulčil kořeny. Komora posílala do lesů kolonisty proto, že byla velká poptávka po bukovém dřevě a pro složitě dostupná místa se těžko hledaly pracovní síly. Palica prý nejdřív postavil primitivní dřevěnou boudu a později dřevěné stavení – první „kurlok“ na Hrčavě. Kurloky bývaly většinou jednojizbové dřevěné obydlí s otevřeným ohništěm bez komína. Přivedl sem také několik dalších usedlíků z Košařisk, Milíkova, Tyry a Javořinky, s nimiž kácel stromy. Později zde zvětšovali osadníci vyrubisko tak, že vysekali kolem určitého místa pruh stromů a v tak ohraničeném prostoru zapálili les. Do půdy smíchané s dřevěným popelem pak sázeli brambory a seli křibici (dvouleté žito) sloužící jako základ potravy. Práce v lese byla společně s chovem ovcí na okolních salaších, pěstováním a zpracováním lnu jediným zdrojem obživy.

Počet obyvatel se v průběhu devatenáctého století ustálil asi na 25 stavení a 150 lidí. Ještě do první světové války byla všechna stavení dřevěná. Pro obec byl významný rok 1920. Tehdy (28. 7.) rozdělila konfederace vyslanců státní hranici, aniž byl vyhlášen plebiscit. Na území Polska se tak ocitla území s českou většinou a několik oblasti úplně Českých. Jednou s oblasti byla obec Javořinka skládající se ze čtyř osad: Vyrcholecka, Džedžina, Zapašeky a Hrčava. Obyvatelé Hrčavy si zvolili své vyslance Jana Gazura a Jana Sikoru, kteří spolu s javořinským učitelem Leonem Grochovským vypracovali petici s žádosti o připojení Hrčavy k Československé republice. Na základě petice byla rozhodnutím komise v červnu 1921 osada Javořinky – Hrčava zatímně připojena k ČSR. Definitivní státní hranice byla vyměřená v roce 1922. Samostatnost obce pak byla vyhlášena v roce 1927. V tomtéž roce byla postavená legendární hospůdka U Sikory, později středisko veškerého zdejšího kulturního života. Až do roku 1961 to byla jediná společenská místnost v obci.

V průběhu svého vývoje na rozhraní tří státních oblasti (České země, Polska, Uher) nabyla Hrčava zvláštního rázu, který má původ právě ve vzájemném prolínaní kultur. Původně se zde nosíval prostý goralský kroj, jehož úpadek nastal ze zánikem domácí výroby plátna, ale také vlivem přimknutí k západnější slezské oblasti, Jablunkovsku a Těšínsku.

Lidové výtvarné umění se zde nejvýrazněji projevilo v uměleckém zpracování dřeva. Zcela unikátní je například vyřezávaná křtitelnice ve zdejším kostele, dílo hluchoněmého řezbáře Ondřeje Zogaty. Typickým hudebním prvkem zde byla gajdošská hudba ve složení dudy, housle, kterou zde proslavila dvojice Pavel Zogata a Pavel Krenželok. V roce 1949 zde byla založená národopisná skupina, s kterou spolupracoval muzikolog a etnograf Ivo Stolařík a Anna Hlaváčová, babička známé české herečky Jany. V roce 1936 byl postaven dřevěný kostel sv. Cyrila a Metoděje v jehož interiéru jsou pozoruhodná díla řezbářství i dary význačných osobnosti.

Obec byla dlouho těžce dostupná, teprve v roce 1965 zde byla vybudována silnice z Mostů. Tím se zvýšila návštěvnost, ale zároveň dochází k modernizaci zdejších obydlí, a tím také k nenávratnému zániku unikátních dřevěných chalup. Dnes proudí do Hrčavy mnoho turistů po trasách z Bukovce, Mostů, či slovenské Čierné. Otevřením hranic vznikla volně přístupná trasa přes sousední Polsko. Návštěvu Hrčavy vykonal brzy po svém zvolení také exprezident Václav Havel. Název obce se údajně odvozuje od hrčí – nádorů na bukovém kmeni. Pořekadlo o ranním ptáčeti tu platí dvojnásobně, neboť slunce zde vychází o osmnáct minut dříve než v Praze, do které je odtud vzdušnou čárou 325 kilometrů. Každé poutní místo má svou legendu, koutek zvlášť uctívaný. Na Hrčavě to je kamenná Lurdská jeskyně s údajně léčivou vodou s blahodárným účinkem na lidský zrak. Kronikářem obce je Ivana Robenková, ale je tady celá řada ochotných lidí, kteří se s vámi rádi podělí o střípky z historie této malebné obce.

JAROMÍR KAHÁNEK