První zmínka je datována rokem 1459 za biskupa Jana Očka z Vlašimi, který byl posléze i biskupem pražským a také prvním českým kardinálem. Milovníci historické literatury ho také znají jako hlavního rádce císaře Karla IV. Toho roku zmíněný církevní hodnostář vykoupil léno a hrad Hukvaldy. Listina z 18. prosince 1459 vypočítává vsi bývalého léna místecko-frýdlantského a na západě přilehlé vesnice. Došlo tak ke spojení hukvaldského panství se statky biskupskými. Lhotka byla v té době známá pod jménem Mestlieschov, později za císaře Zikmunda jako Hnojová Lhota. Nešlo však o odvození od slova hnůj, ale o velké rašeliniště po vykáceném lese. V roce 1437 byla Lhotka s ostatními obcemi hukvaldského panství zastavena Mikuláši Sokolovi z Vamberka, který byl tehdy krátce držitelem hradu.

Krušné chvíle zažila obec v době třicetileté války. Krajem tehdy táhla vojska knížete Zikmunda Korybuta, katolického polského krále Vladislava, ale hlavně houfy husitů. Za husitských válek byl totiž celý kraj pod kontrolou nepřátel kalicha – olomouckého biskupa a knížete Bolka Opolského. Husité se zmocnili Hukvald v roce 1428. Roku 1438 vydobyl Hukvaldy Jan Čapek ze Sán – proslulý husitský válečník a hejtman „sirotků“. Ten tu sídlil do roku 1465, kdy byl hrad vykoupen Jiřím z Poděbrad. Pozůstatky na švédský vpád jsou hroby švédských vojáků jak v Kozlovicích tak i ve Lhotce.

Na hukvaldském panství vznikla také celá řada rebelií. V roce 1673 poddaní dokonce žalovali biskupu na úředníky a pod vedení svých fojtů z Lhotky, Mnišího a Kopřivnice nesli na biskupství petici. Největší odpůrce poddaných byl hejtman Maxmilián Harasovský, který byl nakonec v roce 1707 zabit valašskými zbojníky. Lhotka se utvářela hlavně v době valašské kolonizace, kdy došlo k rozšíření pastevectví . Několik salaši bylo i na Ondřejníku, Na salaši se dodnes nazývá kopec vedle Královy hory. Je všeobecně známo, že sousední obec Kozlovice byla po dlouhé období centrem valašských vojvodů. V ostatních obcích to byli fojtové. Tím prvním ve Lhotce byl Jan z Bělé, posledním Jan Brož, který byl později také prvním starostou. Jako fojtovi my bylo roku 1841 uděleno výčepní právo. Bydlel na statku č. 1, kde byla také přepřahovací stanice pro povozy. Na území Lhotky se později také těžila železná ruda na šachtě Ondřej a v lokalitě Horečka se těžil vápenec. Obydlí byla převážně dřevěná a hlavní obživou bylo zemědělství, ale také například výroba šindelů, zpracování lnu, nebo výroba obuví (krbců) a domácích oděvů.

Až do druhé světové války neexistovalo do obce dopravní spojení. Dělníci do ostravských hutí a dolů chodívali na vlak do Frýdlantu, nebo Pržna, později na autobus do Kozlovic. Pravidelné spojení autobusem bylo zavedeno na podzim roku 1945 a to do Místku, Ostravy a Lískovce. Kaple zasvěcená P. Marií byla postavena v roce 1844 a v roce 1933 rozšířená do dnešní podoby. Oltář do ní zhotovil místní občan Florián Židek. Obec zakoupila obraz a křížovou cestu. Před kapli stojí litinový kříž na kamenném podstavci s reliéfy. Stejně jako další kříž u bývalého fojtství to jsou výrobky frýdlantských hutí.

V roce 1715 byl v obci založen mlýn, který stál až do roku 1950. Mlýnek na loupání pohanky je dnes v rožnovském skanzenu. Největší celebritou obce je Vincenc Socha, učitel, osvětový pracovník a sběratel lidových písní. Jeho zásluhou se Lhotka dostala do širokého povědomí po celé republice v poslední době i v zahraničí. Založil známý národopisný soubor Pilky, původně ve spolku hasičů organizoval ochotnická představení, spolupracoval s rozhlasem. Známá je i jeho úzká spolupráce s muzikologem a etnografem Ivo Stolaříkem. Začal organizovat folklorní festival, který se po roce 1995 nazývá Sochovy národopisné slavnosti, jejichž 15. ročník proběhl 22. srpna letošního roku.

V letošním roce obec oslavila také 650 let od první písemné zmínky. První malá dřevěná škola vznikla v obci v roce1869. Na jejím místě později vznikla hospoda, od roku 1958 přeměněná na kulturní dům. Druhá škola z roku 1891 vznikla naopak přestavbou obecního hostince. V budově třetí školy z roku 1933 je dnes mateřská škola. Školáci dojíždějí do okolních obcí. Obec dnes čítá asi 500 obyvatel, má moderní sportovní areál pro několik druhů sportů, hasiči mají krásnou novou zbrojnici. Rozvíjí se zde cestovní ruch a hlavně turistika, která skýtá nádherné trasy do Beskyd, na Hukvaldy, nebo do muzea či pivovaru v bývalém kozlovickém fojtství. Lhotka jsou lázně pro duševní pohodu a zážitky z přírody. Pilnou kronikářkou je od roku 1957 Alžběta Kožuchová, která se může pochlubit svým sborníkem Držitelé lhotských domů za dvě století 1776 až 2000.

JAROMÍR KAHÁNEK