Historie Písku sahá do 15. století a první písemný doklad je datován rokem 1446. V něm těšínský kníže Václav Adam ztvrzuje, že písecký fojt Matěj Gracycz prodal fojtství do dědičného vlastnictví jistému Janeczovi. Fojt byl tehdy představitelem usedlíků v dané oblasti a zodpovídal se přímo těšínskému knížeti, kterému odváděl daně. Obec v době zmíněného zápisu již existovala a tudíž musela vzniknout před rokem 1446.

Svou polohou poblíž důležitých obchodních cest a historických zemí Uherska, Moravy a Polska byla s těmito spjata nejen obchodem a výměnou zboží, ale také po kulturní stránce. Prolínal se zde folklor i lidové umění, a tato skutečnost platí dodnes. Těšínské knížectví bylo ovládáno jednou z větví panovnického rodu Piastovců, který uznával suverenitu českých králů. Rokem 1653 připadlo knížectví jako odumřelé léno Habsburkům, jejichž stopy jsou zachovány dodnes.

Poblíž lokality Bahenec tehdy stávala roubená lovecká chata, která byla přenesena do centra obce, kde ji mohou návštěvníci dodnes spatřit. Své jméno dostala obec podle písečných nánosů řeky Olše, na které museli kolonisté často narážet. Lopata s pískem společně s půlkou slezské orlice tvoří dnes obecní znak. Pojmenování obce bylo různé, uvádí se názvy Piosek, Piasek, Pisek. Tradičním způsobem obživy zde bývalo zemědělství, především pastevectví, chov dobytka a pěstování brambor. Vedle toho logicky i práce v lese, odkud se bralo dřevo na stavbu příbytků i na otop.

V zimním období to bylo tkání plátna a zpracování vlny. S tím byla spojená i výroba oblečení. Tradičním řemeslem v obci bylo mlynářství. Starý mlýn se připomíná již v urbáři z roku 1692 a řemeslo se zde provozovalo až do 2. světové války. Původní mohutný mlýnský kámen stojí dodnes na zahradě jednoho z domků. Vedle toho i dochované staré kupní i převodní listiny.

Každá obec kdysi mívala svého kováře a Písek ho má dodnes. Jmenuje se Jan Woclavek a pracuje v dílnách Českých drah v Ostravě. Láska k řemeslu a poptávka sousedů ho vedly k tomu, že se rozhodl zřídit u svého domku kovářskou dílnu, kde dovede vyrobit sekery, motyky, sekáče, klíny, majzlíky, ale i pluhy, nebo krbové nářadí. Kovář vyniká nejen svou zručností, ale má i svá technologická tajemství, která jistě předá svým synům Janovi a Ondrovi, kteří mu dnes úspěšně sekundují.

Písek byl vždy obklopen krásnými a rozsáhlými lesy, které udržovaly rovnováhu zdejšího klímatu a poskytovaly důležitý stavební materiál. Je proto potěšitelné, že to bylo již od roku 1922 chráněné území a v roce 1956 vyhlášena přírodní rezervace Plenisko, kde se zachoval pozůstatek původního jedlobukového karpatského lesa – typického pro tuto oblast. Staré přísloví říká, že pivo je nebeský dar. Již v roce 1523 se zde dováželo z Těšína a v Jablunkově se začalo vařit v roce 1560. O několik let později získal právo varné i písecký fojt Jan Kurek. Dnes se zde můžete v pivě i vykoupat, pokud využijete služby Welnes hotelu v osadě Bahenec, vzdálené z obce asi 8 kilometrů.

Ze stejnojmenného kopce (770 metrů nad mořem) pak přehlédnete nádherné okolí a to nejen obec Písek, ale také Jablunkov, Třinecko, okolí polské Jistebné, Malou Fatru i Západní Tatry. Zajímavou historii má i zdejší školství. Polská škola byla založena v roce 1874, česká pak v roce 1927, když se před tím učilo v privátních budovách. Vůbec nejstarší škola však vznikla na popud občanů osad Bahence a Bystré. Ti se jednoduše rozhodli pod vedením Jana Byrtuse postavit školu na svých pozemcích na vlastní náklady. Stálo se tak roku 1873 a malebná stavba se zvoničkou stojí dodnes, i když se zde již neučí. V obci však vyrostla nová, moderní škola, kterou navštěvuje úctyhodný počet 260 žáků, kteří zde mají pěkné vybavení a příjemné kantory. Jedním z nich je i místní kronikář Josef Byrtus, jehož koníčkem jsou dějiny Judaismu, jehož stopy na Těšínsku popisuje v právě vydávané vlastní knize.

Písek je dnes turisticky přitažlivou oblastí. Hotel Bahenec, nebo rekreační středisko Polanka poskytují po celý rok komfortní služby pro sport a rekreaci s celou řadou atrakcí. Výlety do Slezských Beskyd, Bukovce, Hrčavy, nebo na Gírovou, stejně jako do rázovitého polského příhraničí, jsou tou nejlepší pobídkou pro milovníky přírody. Ještě jeden triumf má obec v rukávě. Před nedávném zde byl objeven pramen termální vody s vysokým obsahem soli. Na jeho využití zatím chybí prostředky, ale do budoucna je velkým příslibem pro další nebývalý rozvoj obce.

JAROMÍR KAHÁNEK