Tato verze dala podobu obecnímu znaku, který je zobrazován jako zlaté jezdecké sedlo v modrém poli. Kombinace barev vyjadřuje historickou vazbu obce na frýdecké panství a těšínské knížectví. S touto podobou se také ztotožňuje nynější kronikář Josef Bartoň. Rodák z Hodslavic vystudoval češtinu a ruštinu na filozofické fakultě v Olomouci a v Praze. Doktorát získal na filozofické fakultě v Olomouci, učil na středních školách ve Frýdku-Místku, vedl kabinet českého jazyka a literatury v Olomouci, později se stal jeho ředitelem. V letech 1999 až 2006 vykonával funkci starosty v Sedlištích, kde se dokonale seznámil s historií obce, ale i celého okolí. Poznal zdejší lidi a neustále si zapisoval sled událostí, přispíval do různých periodik i odborných časopisů.

Nutno dodat, že byl pro funkci kronikáře dokonale vybaven. Velkou měrou mu to také usnadnili slavní předchůdci, z jejichž záznamů bohatě čerpal. Prvním byl prostý sedlák Jan Polach (1852 až 1928), který svou inteligencí a organizačními schopnostmi převyšoval své vrstevníky. Dvakrát byl starostou obce, zasloužil se o založení hasičského sboru, v roce 1908 organizoval oslavy 60. výročí zrušení roboty a hlavně neúnavně zaznamenával události. Z jeho paměti čerpal Joža Vochala, asi největší postava kultury a historie obce. Rodák ze Starého Města u Frýdku žil v obci třicet let. Proslavil se zejména založením Lašského národopisného sdružení Sedlišťan, které sbíralo lidové tradice, písně a tance a jehož činnost daleko přesáhla hranice regionu. Soubor jenž čítal 200 členů a měl vlastní hudbu, vystupoval po celé republice a v roce 1948 reprezentoval Slezsko na Světovém festivalu mládeže v Praze.

V roce 1923 se podařilo Sedlišťanům umístit ve frýdeckém zámku velikou sbírku ze selských jizeb. Antonín Ferdinál Stříž, původně havíř z jámy Šalomoun, sbíral písně, pověsti a povídačky, založil hornickou jizbu a vytvořil 300 stran v kronikách obce. O jeho životním krédu hovoří epitaf na náhrobku: Co žilo, v prach se obrátilo, jen dílo jako kronikář zůstalo.

Obec Sedliště má i své novodobé velikány. Sochař Emil Adamec se stal vpravdě světoběžníkem. Už jeho prvotina Osm dřevěných bab ho posunula mezi velké tvůrce, dnes je známý svými prácemi v USA, Austrálii, Slovinsku, Řecku, Švýcarsku a Vietnamu. Osobitý výtvarný styl byl inspirován pobytem v Číně. Jeho jedinečný rukopis vykazuje sousoší Poutník a múzy postavené na Bezručově vyhlídce u příležitosti 140. výročí básníkova narození. Již ve funkci starosty zviditelnil Josef Bartoň svou obec mediálně v televizních pořadech Sváteční slovo, Náš venkov a Návrat, stejně jako organizováním dvou sochařských sympozií. Dnes promlouvá především perem. Na otázku, jak se žije kronikářům odpověděl: „Mít stále otevřené oči a mozek.“

JAROMÍR KAHÁNEK