Do roku 1980 však byla samostatným útvarem a její doložená historie je stará více jak 700 let. Její jedinečný krajinný reliéf se utvářel v době mladších třetihor, kdy se usazovaly jednotlivé geologické vrstvy, ze kterých se po generace těžilo nerostné bohatství. Názvy místních částí Skalické hůrky, nebo Strážnice zase napovídají, že se tady vartovalo, neboli hlídalo, neboť pohled na někdejší jantarovou stezku byl jedinečný, takže se dal monitorovat jakýkoliv pohyb. Osadníků postupně přibývalo, a tak se ve skalických lomech těžit vápenec a lámal kámen pro výstavbu frýdeckého zámku. Tak postupně vznikla osada, která podle zdejších skal dostala název Skalice.

Postupné informace z dějin obce zaznamenaly zejména gruntovní knihy. První pochází z roku 1606 až 1739, dochovaly se také urbáře frýdeckého panství z let 1580, 1636, a 1664. Z tohoto období, přesněji z roku 1617, pochází i místní kostel sv. Martina původně s dřevěnou zvonici a dvěma zvony. V roce 1848 byla provedena jeho přestavba a zároveň přístavba pavlače, kůru a zděné věže. U této příležitostí je dobré připomenout pověst o velkém drakovi, který sídlí pod kostelem, a ten se pohne a propadne, až bude lidmi nehodnými naplněn. Realita byla podstatně jednodušší, při hloubení základů byly obavy, aby nebyl kostel poddolován štolami po těžbě rudy.

Kostel dodnes pevně stojí na svém místě a tvoří dominantu obce zvláště z pravého břehu Morávky. Skalice patřila pod těšínské knížectví, a pak plných 182 let hradnímu hejtmanovi z Frýdku. Roku 1581 prodal Jiří z Lohova frýdecké panství, které vlastnil s bratrem Matyášem od roku 1573, biskupovi Stanislavu Pavlovskému, po něm přišel Bartoloměj z Vrbna. Vrbenští drželi Frýdecko do roku 1636, kdy přichází známý rod Pražmů. V roce 1797 se stává majitelkou panství Marie Terezie Habsburská, tím se panství dostává do područí rodu Habsburků.

V roce 1850 přešla obec pod světskou správu okresního soudu ve Frýdku a krajského hejtmanství v Těšíně, od roku 1902 pak patřila hejtmanství Frýdeckému. Skaličtí občané nikdy nezapřeli svůj vlastenecký postoj a národní hrdost. Kultovním místem se stala Lipka na Skalické hůrce. Tady se scházeli v dobách nesvobody, tady se scházely tábory lidu, zde se zapalovaly vatry na počest výročí. Ačkoliv podle pověsti zde stávala stará hruška, byla zde v roce 1869 skalickým kaplanem Antonínem Poledníkem zasazena lipka, symbol české státnosti. Je jen škoda, že dnes je toto místo poněkud zapomenuté a slouží jen k nahodilým procházkám.

Velmi dlouhou historii má také skalická škola. Její počátky sahají do roku 1650. Není pochyb, že v té době šlo o školu církevní. Dalších 100 let anály mlčí, až v roce 1785 se ve slezských pramenech objevují zápisy o zřízení samostatné fary ve Skalici. Tenkrát se vyučovalo v malinké budově, zvané Kaplanka. Nová škola vznikla v roce v roce 1800 z fondu Náboženské matice a byla spádová pro obce Raškovice, Janovice, Krásná, Baška a Skalice. Roku 1875 vzniká nová škola v místě hostince U Strážnice, a ta nejnovější, nesoucí název Jubilejní, byla postavena k 10. výročí založení republiky. V té se vyučuje dodnes.

V obci bývala bohatá spolková činnost. Hned v prvním roce 20. století je založen spolek knihovní, o rok později vzniká Kampelička. U příležitosti vzniku požární jednotky v roce 1914 napsal Petr Bezruč báseň „Hasič“, v témže roce zahajuje činnost Skalický smíšený pěvecký sbor. V letech 1920 až 1921 vznikají postupně Sokol, DTJ a Orel a současně Spolek zahrádkářů. V době okupace (1941) fotbalový klub s honosným názvem SK Slezská Sparta Skalice. Slavných občanů a rodáků je celá řada. Připomeňme alespoň Karla Russinu, učitele, varhaníka a od roku 1922 prvního kronikáře, vlastenecky založeného faráře Josefa Onderka, nebo Ludvíka Maršálka, vlastivědného pracovníka a sběratele historie. Každý, kdo se zajímá o historii a lidovou tvořivost, jistě zná jméno Jaroslav Ludvík Mikoláš a každý fanda sportu ví, kdo je Josef Mikoláš, někdejší hokejový brankář Vítkovic a národního mužstva, mistr Evropy z roku 1961 (narozen v roce 1938 ve Skalici).

Mnoho zajímavého z historie obce a přímo hmatatelné důkazy lze zhlédnout v obecním muzeu (otevřeno první neděli v měsíci od 13 hodin). Můžete zde spatřit třeba dveře z dřevěným zámkem z roku 1358, staré domácí nářadí, ale především celou řadu historických písemnosti. Z archu pro sčítání lidu z roku 1888 se dozvíte, že tam byla i kolonka o tělesné vadě občana s možnosti slepý, hluchý, choromyslný a blbý, nebo spatříte legionářský kroj, historický prapor sociálních demokratů. Všechno to pečlivě střeží zapálený historik a sběratel Miroslav Melichařík, jinak zaměstnanec Hutního projektu. Dlouholetou kronikářkou obce je Věra Pánková.

JAROMÍR KAHÁNEK