Velkou inspiraci pro ní byl hnojnický rodák Rudolf Bytlošek (1920 – 2005), který na sklonku života začal sepisovat paměti a dějiny obce, které jsou dnes cenným materiálem. Podle starých záznamů se obec jmenovala původně Hnoynik, později Gnoynik. Význam slova hnojník znamená lidově jáma na hnůj, nebo vůz, na kterém se hnůj vozí.

Výraz také znamená bedlovou houbu (coprinus) rostoucí na loukách a zahradách. Ze starších knižních citátů je znám výraz „Hnojníku podlý“, který znamená sprostý nádeniče. Nesmíme však opomenout, že v severní částí obce jsou dosud rašeliniště, po nichž se za vlhkého počasí chodí jako po hnoji. První zmínka o obci Hnojník je z roku 1305, několik let po vzniku Těšínského knížectví za vlády Václava III. V roce 1483 jistý Ješek z Bítkova pustil své právo na Hnojník, Koňakov, Střítež, Hrušov a Lhotu knížeti Kazimírovi, který roku 1506 vzdal Hnojník Erazimu Gellhornovi z Bankovic.

V roce 1636 se připomíná římsko-katolický kostel Nanebevzetí Panny Marie. Ten dnešní pochází z let 1808 až 1812, kdy byl na místě dřevěného kostelíka postaven zděný.V roce 1736 se panství stalo majetkem Karla Václava Beese z Chrastiny, který zde nechal postavit barokní zámek. Přesná doba výstavby není známá. Podle stavebně-historických průzkumů byl jeho vznik vymezen lety 1736 až 1753. První šlechtické sídlo (zřejmě opevněné) zde stálo někdy kolem roku 1445. Začátkem 19. století byl zámek upraven na empírový podle plánů vídeňského architekta Josefa Körnhausela (podílel se i na přestavbě lednického zámku). V tu dobu vznikl u zámku také stylový park z plastikami.

Potomci rodiny Beesů pobývali na svém panství až do roku 1945. Jejich ostatky odpočívají na místním hřbitově v rodinné hrobce. Vedle členů rodiny je zde pochován i vrchní sluha Johann Palla, kterému se této pocty dostalo za dlouholeté věrné služby. Poválečná historie zámku je plná hořkosti. V jeho prostorách se střídali různí uživatelé jako MNV, Státní lesy, VÚ meliorací, státní statek atd.

Depozitář byl v roce 1949 převezen na hrad Šternberk, některé další památky zničil zub času, jiné byly rozkradeny. Ani po revoluci neměl zámek vyhráno. Teprve současný majitel hodlá provést náročnou rekonstrukci, chce zde vybudovat byty, restauraci i galerii.

Obecná škola s vyučovacím jazykem německým a moravským byla založená v roce 1785. Nynější školní budova, která je výraznou dominantou obce, byla otevřená v roce 1931 a byla pojmenována jako Masarykova měšťanská škola na počest prezidenta T. G. Masaryka, který Hnojník v roce 1930 navštívil (dnes Masarykova ZŠ Hnojník). Z historických pramenů vznikl i současný obecní znak, který byl v roce 1999 vybrán z 11 návrhů. Má tuto podobu: ve zlato-modře šikmo odděleném štítě je šikmo položená lipová větev o dvou listech opačných barev.

Dvě pole štítu vyjadřují dvě vsi, někdejšího samostatného hnojnického panství Hnojník a Rakovec, které užívaly společné pečetní znamení, tvořené masivním písmenem H, provázeným menším písmenem A a dalším písmenem R (zkrátka názvu obcí Hnojník a Rakovec). Barevná podoba znaku vychází z barev Těšínského knížectví a vyjadřuje vazbu obce na region Těšínska. Současná obec s 1 500 obyvateli je členem mikroregionu Stanávka, je v ní několik firem a podnikatelů, pracují zde občanská sdružení a spolky jako Sbor dobrovolných hasičů, TJ Sokol, PZKO, zahrádkáři, Svaz tělesně postižených a nezávislé sdružení Za náš Hnojník. Jediné, co obci chybí, je kulturní dům. Akce se proto konají podle charakteru ve škole, v hostinci, nebo v kostele, avšak hlavně pod širým nebem v přírodě. Turisticky přitažlivé okolí vyhledávají početní návštěvníci a podaří-li se realizovat obnova zámku, bude mít obec ještě větší šanci přilákat další návštěvníky.

JAROMÍR KAHÁNEK