Těsně po ukončení třicetileté války zde Jan Bílek založil kožedělnou výrobu. Její tradice trvala téměř 300 let, až do roku 1948. Koželuhové a řemenáři se začali prosazovat a založili si dokonce i svůj vlastní cech. Když pak Ignác Janků přivezl z Vídně znalost výroby bičů, všichni sedláci, povozníci, rajťáci i panští kočí obraceli svůj zájem právě k Metylovicím. Koňské postroje šly do celého světa. A kůň s bičem se stál symbolem obce a dostal se do obecního znaku.

Počátky historie obce sahají do roku 1299, kdy je poprvé jmenována v listině biskupa Dědřicha z Hradce. V roce 1432 potvrzuje hukvaldský pán Jan Čapek ze Sán metylovského fojta Velika. Zdejší kamenný kostel Všech svatých byl postaven v roce 1577. Jako patron obce je však uctíván sv.Vavřinec (na jeho svátek je zde pouť). Tento světec, žák papeže Sixta II. byl krutě umučen na příkaz císaře Valeriána L. P. 258 n.l. Stálo se tak na římském pahorku Viminale v místech dnešního hlavního nádraží v Římě, kde byl upečen na rozžhaveném roštu. Právě tento rošt tvoří druhou polovinu dnešního obecního znaku. Metylovský kostel byl několikrát přestavován, největší úpravy byly za pátera Leitnera, kdy stavbě hrozila naprostá devastace. Vůbec prvním duchovním zde byl od roku 1786 Antonín Baltazar Benatzký, který přišel z Velehradu v době, kdy Josef II. rušil kláštery.

O těchto letech se hovořilo též jako o době mírné úlevy, neboť v roce 1785 bylo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku zrušeno nevolnictví a nahrazeno „mírným poddanstvím.“ Definitivní zrušení roboty zde však nastalo až v roce 1848, kdy jsou Metylovice uznány jako samostatná obec.

Prvním starostou byl zvolen Ondřej z rodu Bílků. V roce 1897 byl postaven obecní hostinec (Obecník) a v roce 1901 byla udělena Ondřeji Halatovi koncese na provozování hospody Na Čihadle. Název byl prý odvozen od místa, kde kdysi Portáši číhali na pašeráky.

Dvacáté století přineslo obci rozvoj sportu a kultury, ale také množství rodinných tragédií. V roce 1931 zakládá všestranně nadaný Miloš Čupa družstvo odbíjené a jako kapitán ho dovede k nebývalým sportovním úspěchům. Slavné trio Čupa, Bílek, Hajdušek tvoří páteř kolektivu, který září na turnajích a soutěžích po celém kraji. To ještě nikdo netušil, jaké oběti si zde vybere druhá světová válka. Připomeňme si alespoň, že mjr. Ambrož Bílek padl na Dukle, učitel Bohumil Čupa byl popraven v Breslau, stejně jako Miloš Čupa. Obětí fašistické zvůle se stali i bratři Vítězslav a Miroslav Bílkové. Doslova v posledních hodinách války umírá v Místku mladičký Miloš Chasák, o dva dny později jsou dva metylovští občané zastřeleni na Myslíku. Obec se přihlásila k odkazu svých sportovců a hrdinů v roce 1946 založením memoriálu Čupy a Bílka.

Mnohem veselejší je vzpomínka na tradici ochotnického divadla. Již v třicátých letech se zde úspěšně hrály operety. Zmiňovaný Miloš Čupa dokonce složil zpěvohru Kožené město, ve které vzdal holt všem bičařům a řemenářům. V roce 1941 ji dokonce vysílal ostravský rozhlas. Ani v době totality múzy nemlčely. Vrcholem v té době bylo nastudování opery Viléma Blodka V studni s perfektními pěveckými výkony a vlastním orchestrem. Tradici měly i lidové veselice. V místních hospodách protančili metylovjané nejedny boty. Stačí jen připomenout slavné krmáše trvající tři dny. Slavné časy pamatuje i bývalá útulna na Metylovské hůrce, známé pod názvem Čupek. Byla kdysi cílem nedělních výletů četných zábav a setkání. To však už odnes čas. Dnes stojí opuštěna a budí jen vzpomínky.

Na závěr se sluší připomenout ještě další významné občany, jakými byli malíř-krajinář Josef Václav Luňáček, profesor Vojtěch Doležil a v neposlední řadě dětmi milovaný učitel Jaroslav Ščerba, kantor, o jakých se píše už jenom v románech. Mnohé věci z historie se dozvíme už jen od kronikářů. Tím prvním byl učitel, malíř a obětavý kulturní pracovník Josef Müller. V jeho šlépějích úspěšně kráčí i současná kronikářka Marie Bártková, která pečlivě sleduje historické události a zapisuje rozhovory s pamětníky.

JAROMÍR KAHÁNEK