Na vlastní nebezpečí. V místě byl přechod se závorami ještě v roce 1969, poté byl zrušen. Nahradil ho nadchod, který ale lidé téměř nevyužívají, pro maminky s kočárky je to pak zcela nemožné.
Kubaczka na problém poprvé upozornil už v roce 1995, kdy petici za bezbariérový přechod podpořilo 175 lidí. „Dvacet tehdejších signatářů už zemřelo, a nic se nezměnilo,“ uvedl Kubaczka. Lidé, kteří cestu přes koleje využívají, mu dávají za pravdu. „Chodím tady dvakrát až třikrát denně, třeba na nákup. Město to zahrálo do autu, nevím, proč je to takový problém. Zřízení přechodu by ani moc nestálo,“ míní Stanislav Zientek. „Je to ostuda města, pan Kubaczka za to léta bojuje. Já ty lidi lituju,“ řekla šedesátiletá Eliška Malyšová. Ještě tvrdší slova volila trafikantka Danuše Wiszczorová, která přes koleje chodí mezi prvními, už ve čtyři hodiny ráno. „Je to binec, katastrofa, bordel. To tam napište,“ prohlásila.
„Úředníci nemají pravdu, jenže jsou v přesile. Já jsem malé nic,“ myslí si Gustav Kubaczka, který u železnice po válce dlouho pracoval. „Lidé jsou tím už otrávení a nemají sílu za přechod bojovat. A jejich děti to nezajímá.“ Podle radnice není přechod z technického a bezpečnostního hlediska proveditelný. Jediným řešením je podchod. „Podchod
v Žižkově ulici je v projektu optimalizace. Stavba bude realizována v roce 2009,“ řekla starostka Věra Palkovská (SN 1). Danuši Wiszczorové se to nelíbí. „Podchodu se bojím, tam mě ve čtyři ráno zabijou. Bude tam smrad a stáhnou se do něj narkomani. V podchodu si udělají doupě, vždyť se podívejte, co se děje jinde,“ obává se Danuše Wiszczorová.