Metly, lopaty. hrábě, kladiva, sekyry, srpy, násady, koše a košíky, konve, klepáče na koberce, mísy a džbery, demižóny. Je to sice jako v domácích potřebách, ale zde zejména pro využití na vesnici. „Ve městě bychom s tímto sortimentem dlouho nepřežili…“ usmívá se Antonín Chalupa, vnuk prvního provozovatele v rodině.

Prodejnu tu zřizuje někdy počátkem dvacátých let minulého století židovský obchodník, u kterého Chalupův děda pracuje jako příručí. „Ten měl těch krámů ve městech a vesnicích v okolí více, nakonec se rozhodl některé prodat, a děda po svém návratu z italské fronty na nabídku kývl. Tak se naše rodina stala kupeckou,“ líčí Chalupa.

Kasa z roku 1929

Po nejstarším z Antonínů zde ostatně zůstává pravá kupecká kasa značky National z roku 1929. „A pořád je funkční!“ poznamenává k mechanické registrační pokladně živnostník ukládající do ní běžně hotovostní tržbu. Pravda, blíže u dveří má na pultě i době poplatný terminál na karty, a nebrání se ani spolupráci s kurýrními službami.

Obchůdek přežívá i za komunistické diktatury, byť znárodněný (čili soukromníkovi ukradený) a od třiapadesátého roku přejmenovaný na „Smíšené zboží“. „Tátu se snažili dostat pracovat co nejdále od chalupy, musel i do lesa. Nakonec z něj ale udělali vedoucího, byl tu až do jednadevadesátého roku,“ pokračuje dnešní provozovatel.

Ani nákupní středisko v Pražmě vybudované za rohem v takzvané Akci Z (neplacená rádoby dobrovolná pracovní činnost obyvatel za komunistů) krámek neohrožuje. „Vzpomínám, jak jsme měli barák plný zboží, o zahradě nemluvě,“ říká Chalupa. Už tehdy obsluhují kromě sousedů i chataře a chalupáře, což přetrvává do této doby.

Z Jednoty opět rodinnou firmou

Po krátké nečinnosti a chvíli fungování pod hlavičkou „Jednoty“ se obchod stává zpět rodinnou firmou Chalupů. Kteří se raději stěhují vedle a přízemní prodejnu rozšiřují na celý dům. „Kupecký krám mi zněl správným prvorepublikovým názvem, až následně jsem zjistil, že se používá v Čechách, a ne u nás Beskydech,“ tvrdí živnostník.

V jeho nabídce je nemalé množství kuchyňského vybavení jako od babičky či prababičky. Smaltované kastroly, čajníky, hrníčky. Totéž v keramickém provedení i docela retro designu. „Nerez, ten u mne v nádobí prakticky nenajdete. Naopak, porcelán, co ještě nedávno lidi vyhazovali, tady má taky slušné zastoupení,“ uvádí podnikatel.

Zákazníci se nechávají slyšet, že tu pořizují „praktické a užitečné“, léty osvědčené věci, mnohdy bez moderních inovací a tudíž méně náchylné k pokažení. „Ve městech by spousta skončila v kategorii zboží-ležáků,“ míní pracovník obce ze sousední Krásné. Kterému nákupy pro úřad jako za starých časů zapisují a platí je pak naráz.