Libuše Koppová si přijela na pražský Žofín hned pro dvě trofeje: v soutěži Sestra roku 2012 získala ceny Sestra mého srdce a Čestné ocenění za celoživotní dílo v ošetřovatelství. „O jednom ocenění se dopředu vědělo, to druhé, o kterém rozhodovala v hlasování veřejnost, mě mile překvapilo," řekla redakci Libuše Koppová. „Děkuji všem, kteří mi dali hlas – byli to pacienti, jejich příbuzní, spolupracovníci, ale musela to být i spousta lidí z okolí Třince," míní oceněná žena. Kolik získala hlasů, se v Praze nedozvěděla, ale z celého kraje jich údajně bylo kolem dvaceti tisíc. „Musím to zjistit, moc by mě to zajímalo. Každopádně se cítím úžasně. A musím říct, že u té druhé ceny mě to trochu dojalo – došlo i na slzy," prozradila Libuše Koppová.
close
zoom_in
V této nemocnici v třinecké části Sosna začínala Libuše Koppová v roce 1965, na různých pozicích zde pracovala desítky let. Foto: Archiv/Deník
Říká, že obě ceny vnímá jako obrovské ocenění své práce, zdůrazňuje ale, že pro ni byl vždy důležitý postoj k životu, k pacientům a k lidem vůbec. „Já jsem věčná optimistka, i když se tvrdí, že optimista je špatně informovaný pesimista," usmála se žena s téměř padesátiletou praxí v ošetřovatelství. Přitom začátky nebyly vůbec veselé. Libuše Koppová totiž začínala v roce 1965 jako sestra u lůžka na oddělení popálenin. „To bylo hodně těžké, protože tam umírali lidé… Tam si člověk uvědomil důležitost prevence," naznačila. Na oddělení popálenin strávila tři roky, v Nemocnici Třinec poté prošla celou řadou pozic – působila jako instrumentářka, anesteziologická sestra ARO, staniční sestra pro anestézii a rychlou zdravotnickou záchrannou službu a nakonec v letech 1990 až 2004 jako hlavní sestra nemocnice. A jen tak mimochodem: se sanitkou jezdila třicet let. „Všude se mi pracovalo dobře. Všechno je v lidech. A co je zajímavé, že tam, kde je nejtěžší práce, jsou většinou nejlepší pracovní kolektivy," vypozorovala Libuše Koppová. Dokonce tvrdí: „Na Sosně je nejkrásnější nemocnice v České republice a možná i v celé střední Evropě."
V poslední době se zaměřuje na domácí ošetřování. Sice už má důchodový věk, z pracovního tempa ale neubírá. A ve společnosti, kterou spoluzaložila, využívá i zkušenosti z praxe výjezdové sestry na záchrance. Žena pochází z Komorní Lhotky, kde navštěvovala i základní školu. „Od druhého stupně jsem se učila v Hnojníku," poznamenala. Střední zdravotnickou školu pak studovala ve Frýdku-Místku. „Na studia vzpomínám s láskou, asi jako každý. A už se těším na setkání se spolužačkami. Potkáváme se každý rok v září, a to v jedné restauraci ,na rynku' ve Frýdku," těší se Libuše Koppová, která miluje turistiku a houbaření. „Mimo Krušné hory mám prochozenou celou republiku. Beskydy beru jako nejpřívětivější kopečky, na každém je osvěžovna a nezabloudíte," prohlásila dlouholetá zaměstnankyně Nemocnice Třinec. „Trasy střídáme, ale každý rok musíme na túru, která vede z Bocanovic přes Kykulu a dolů do Lomné přes Kamenité. Tuto túru jdeme opravdu každý rok, je to srdeční záležitost. Po cestě sbíráme houby – pokud jsou," naznačila Libuše Koppová. Houby však sbírá i na opačném konci republiky. „Mám dva úžasné syny, jeden z nich bydlí v Kladně. Takže teď jezdíme na houby i do Čech," vysvětlila s tím, že jeden syn byl přímo u toho, když na pražském Žofíně přebírala ocenění, a druhý sledoval slavnostní večer „skoro on-line". „Mám i dvě úžasné snachy, a to je co říct," usmála se opět Libuše Koppová. Ve dvaašedesáti letech začala studovat vysokou školu, je bakalářkou a pokračuje v magisterském studiu. „Asi jsem trhlá," žertovala. Už 26. dubna ji však čekají státnice. „Snad mi všichni budou držet palce. Doufám, že to udělám," přeje si Libuše Koppová.
