Co si máme představit pod slovem rehabilitace?

Bohužel, většinový názor laické veřejnosti stále ještě je, že rehabilitace rovná se masáže. Je to velký omyl a toto tvrzení v podstatě degraduje obor rehabilitace jako takový. Rehabilitace se v prvé řadě zabývá diagnostickými a léčebnými postupy u poruch pohybového systému, ale ne jenom jimi. Zasahuje i do oblasti sociální, pedagogické či pracovní, ale rozebírat detailněji všechny její složky by bylo poměrně zdlouhavé. V základě řeší negativní důsledky nemoci, úrazu nebo vrozené vady na pohybový systém člověka a jejím hlavním cílem je dosáhnout největší možný stupeň pohybové nezávislosti na okolí. Rehabilitace prakticky prostupuje všechny lékařské obory (neurologii, internu, ortopedii, traumatologii).

V čem spočívá péče o pacienty?

Péče, která se pacientům dostává v běžném provozu na rehabilitačních ambulancích nebo lůžkových odděleních nemocnic je léčebná rehabilitace, nebo také nověji používaný termín, fyzioterapie. Fyzioterapeut tedy usiluje o to, aby pacientu napomohl obnovit ztracené nebo změněné pohybové funkce (ať už je příčinou cokoliv) a tím mu umožnil lepší pohybový projev, který nemá takový destruktivní dopad na pohybový aparát. Cíleně jsem použila slovo „napomáhá“, protože úspěch léčby nespočívá pouze na terapeutovi, ale z větší části na pacientovi samotném. Terapeut učí pacienta jak správně aktivovat a zapojovat jednotlivé svaly či pohybové segmenty, aby nedocházelo k přetěžování a poškozování organismu, ale jak s těmito „poznatky“ pacient naloží v běžném životě při každodenních aktivitách je jenom na něm samotném. Těžko lze očekávat, že půlhodina vedeného cvičení může zcela napravit následky letitých pohybových zlozvyků. Bohužel, ne všichni pacienti si toto uvědomují. Pasivita a pohodlnost „moderní doby“ se odráží do všech oblastí života.

Jaké musí mít fyzioterapeut znalosti?

Aby byl fyzioterapeut schopen zvolit adekvátní léčebné postupy pro daného pacienta, je nutné mít znalosti z anatomie, fyziologie, neurofyziologie, kineziologie, biomechaniky… těžko lze toto očekávat od absolventů masérských kurzů. V současné době lze získat odbornost fyzioterapeuta jen formou vysokoškolského studia. Co se týče samotného způsobu terapie, ošetření pacienta v rámci rehabilitace, ten se může různě lišit u jednotlivých fyzioterapeutů. Jde totiž o to, že pohyb je výsledkem řídících procesů centrálního nervového systému a aby byl pohybový projev změněn, je třeba zasáhnout do těchto řídících programů. Jak, to už záleží čistě na vědomostech a schopnostech fyzioterapeuta. Samozřejmě, že je třeba vždy vzít v potaz aktuální psychický stav pacienta i úroveň schopností jeho motorického učení (pohybové nadání).

Jak jste se k této profesi dostala vy?

Já jsem se studiem rehabilitace začala již po základní škole. V té době (r. 1991) existovala ještě střední rehabilitační škola v Ostravě. Můj ročník byl poslední, který toto studium absolvoval. Na rehabilitaci mě „navedla“ mamka. Nevěděla jsem, co přesně obnáší, jen to, že má souvislost s pohybem a to se mi zamlouvalo. Po střední jsem pokračovala ve vysokoškolské formě studia na UP v Olomouci, katedra fyzioterapie a algoterapie, obor fyzioterapeut. Od roku 2002 pracuji v nemocnici ve Frýdku-Místku. I když oproti privátním rehabilitačním zařízením jsme platově v jakési nevýhodě, neměnila bych. V nemocnici můžete střídat lůžkovou (akutní) rehabilitaci s ambulantní, máte větší možnost výběru různých diagnóz (pacienti po cévní mozkové příhodě, infarktu myokardu, amputaci dolní končetiny, náhradách nosných kloubů…). Celkově mi připadá práce v nemocnici pestřejší a jak praví jedno latinské přísloví: „Pestrost potěšuje.“