Těsně po desáté hodině to v azylovém domě žilo. Zatímco venku před budovou postávalo v sychravém počasí několik kuřáků, uvnitř v denním centru zhruba desítka lidí pokojně klábosila, svačila nebo sledovala televizi. Všude čisto a pohodová atmosféra. Vzduchem se mezitím linula vůně dobrot z trouby.

„Jsme velice spokojení, poskytují nám tady veškeré služby a vycházejí nám vstříc," uvedla jedna z návštěvnic denního centra, která se představila jako Pavla. Denní centrum má kapacitu dvacet lidí. Lidé se zde mohou přijít ohřát, vykoupat, ohřát si jídlo, navíc se jim věnují sociální pracovnice. Otevřeno je každý den od desíti do čtyř odpoledne.

„Pokud je ale špatné počasí, například když mrzne, mohou přijít i večer," poznamenala koordinátorka a zástupkyně vedoucího střediska Alena Malíková. Lidé mohou využít také služeb noclehárny a azylového domu. „U lidí, kteří jsou v azylovém domě, se zaměřujeme na to, aby se začínali více adaptovat a přemýšleli o své budoucnosti," řekla Alena Malíková. Sociální pracovnice s nimi řeší zadluženost či zdravotní pojištění. Někteří lidé prý neví, že mají nárok na dávky.

Do střediska přichází stále noví lidé, klientela se mění. Podle Aleny Malíkové se pracovníci snaží klienty posouvat v životě dál. „Někteří lidé ale zůstanou trčet. Nemají žádnou motivaci. Jsou třeba tak zadlužení, že pro ně nemá smysl pracovat, protože výdělek by jim vzali exekutoři, takže by jim nevyšlo na živobytí," popsala smutnou realitu pracovnice střediska.

Přesto se najdou případy, kdy se uživatelé střediska vrátí zpátky do normálního života. „Zrovna dneska jsem přizvala bývalého uživatele našeho azylového domu, který prošel denním centrem, noclehárnou i azylovým domem, ale dostal se odsud a dnes v klubu Stoun přednáší pro středoškoláky. Je to i motivace pro naše uživatele," podotkla Alena Malíková.