„Mám jen 1250 výstupů, nic moc, když vezmeme, že další Lysaři jich mají o několik tisíc více,“ říká Dušan Štůsek, jenž je předsedou Klubu českých turistů (KČT) Lysá hora Ostravice. Tento odbor celostátního sdružení čítá více než dvě stovky členů; od pětiletých předškoláků po devadesátileté seniory.

Hrdě se také hlásí k odkazu Petra Bezruče (jenž se tituloval Starý Ještěr a podle toho též tvrdíval, že na Lysou horu nechodí, nýbrž se plazí). „My na jeho počest vždy druhou neděli v září pořádáme Bezručův výplaz. Letošní ročník je už šedesátý,“ popisuje Štůsek s tím, že cesta není daná, stačí prostě dorazit nahoru.

Ale jen po regulérních trasách! Pravé turisty totiž mimořádně štve chození mimo ty vyznačené. „Pomineme-li fakt, že v CHKO se to vůbec nesmí, vznik každé další zkratky znamená nešetrný zásah do přírody. Nové umělé chodníky bývají silnými dešti a erozemi vymílány až na kámen,“ vysvětluje šéf KČT Lysá hora.

Kapitolou samou o sobě jsou pak podle turistů extrémní sportovci využívající samozřejmě rovněž zkratek nejen při trénincích, ale prý i při regulérních závodech. „Nechápeme, jak mohou dostat povolení k jejich pořádání? Snad je to tím, že dobrovolně přiloží ruku k dílu a pomohou na Lysé dělat pořádek?“ táží se členové KČT.

Štůsek při cestě do nadmořské výšky 1323 metrů naráží na odpad zanechávaný v přírodě těmi, řekněme, méně civilizovanými. „Asi to patří ke komercionalizaci Lysé hory, která trvá posledních dvanáct patnáct let. Potkávám lidi, co při výšlapech sbírají smetí a nadávají těm ostatním, jaká jsou čuňata,“ poznamenává.

Pořád se přitom dají najít cesty a místa, kde má člověk i na Lysé ten vyhledávaný horský klid. Moc se tam prý nechodí ze strany od Visalají, od nádrže Šance či údolím Mazáku (se soutěskou potoka a skalními scenériemi). „Od rozcestí na Butořance člověk potkává ovšem zase ty davy mířící nahoru,“ dodává Štůsek.