„Dostala jsem se k tomu přes nábory, přes letáčky. Poslední školení jsem absolvovala před dvěma lety,“ vyprávěla Marcela Raszková. Svého rozhodnutí rozhodně nelituje. Říká, že dobrovolnictví dalo jejímu životu nový rozměr. „Je to pro mě i takové životní poslání. Svůj volný čas můžu věnovat někomu jinému. Člověk může být šťastný nejen když něco přijímá, ale i tak, že něco dává – ze svého života a volna,“ poznamenala sedmatřicetile­tá žena.

Pravidelně dochází za zhruba osmdesátiletou ženou do Domova Nýdek. „Já jsem z Bystřice, tam to mám blízko. Domluvíme se na určitý den a povídáme si. Paní chodí jen o berlích, ona nemá, s kým by si povykládala. A v létě jsem ji vzala na vozík a dělaly jsme procházky po Hluchové v Nýdku,“ popsala Marcela Raszková, která pracuje jako prodavačka. „Dělám na směny. Pokud jsem zdravá, tak za tou paní chodím co dva týdny. Vždy po denní směně,“ uvedla dobrovolnice s tím, že ženy si k sobě postupně nacházely cestu.

Na schůzky se obě těší a pokud Raszková ve smluvený den nemůže přijít, důchodkyně se po ní hned ptá. „Ze začátku se bavíte o počasí, jsou to takové běžné věci. Ale časem jsme poznaly i svou rodinu. Ona mi povykládá o té své, já povykládám o dětech. Po určité době vznikne důvěra,“ zdůraznila Raszková a přidala ještě jeden postřeh: „Člověk má samozřejmě i své vlastní problémy, ale při těch návštěvách přijde na jiné myšlenky. Ve svém věku se pak dívá na své trable jinak. To jsem od toho nečekala. Určitě to nebylo na první schůzce, ale takové je mé poznání.“

Sedmatřicetiletá bystřická dobrovolnice nemusí dlouho přemýšlet nad tím, na co se ženy těší nejvíc. „Myslím, že obě máme nejradši ty výlety na tom vozíku,“ smála se Marcela Raszková. Je jednou ze sedmapadesáti lidí, kteří se v poslední době zapojili do dobrovolnického programu Adry na Třinecku. Program funguje už pátým rokem a v rámci celého Moravskoslezského kraje je výjimečný velkou stabilitou dobrovolníků.

Kam dál: Dobrovolnický program v Třinci funguje už pět let