„Propad daňových příjmů městského rozpočtu oproti původnímu schválenému rozpočtu pro letošní rok už činí 72,6 milionu korun,“ informovala frýdecko-místecká primátorka Eva Richtrová (ČSSD). Město proto musí přistoupit k dalším znatelným úsporným opatřením.

„V průběhu první poloviny letošního roku město provedlo úsporná opatření ve výši 45 milionů korun, kdy upustilo od realizací některých investičních akcí, zrušilo fond reprezentace a propagace města a zavedlo provozní úspory. Nyní jsou navrženy další úspory ve výši 27,6 milionů korun, které nyní schválili zastupitelé,“ vysvětlila mluvčí magistrátu Jana Matějíková.

Úsporná opatření se dotknou jak investic, tak i provozu města. „Už tři měsíce jsou na minimum omezeny jízdy referenčními vozy a školení úředníků, omezen je také nákup tiskáren, kopírek a podobně. Magistrát nepřijímá nové zaměstnance za ty, kteří odcházejí do důchodu nebo končí pracovní poměr na dobu určitou. Letos takovýmto způsobem na úřadu ubylo 15 lidí,“ uvedla příklad mluvčí.

Město zatím nekoupí ani novou telefonní ústřednu, neposkytne dotaci na nákup nových autobusů městské hromadné dopravy a neuskuteční se ani některé plánované rekonstrukce místních komunikací. „Některé investiční akce, jako například rekonstrukce semaforů na křižovatce U Rady nebo rekonstrukce dětského hřiště na ulici Komenského, jsou přesunuty na příští rok,“ doplnila Jana Matějíková. Šetřit musejí také všechny městské společnosti, od kterých město očekává patnáctiprocentní snížení jejich výdajů.

„V současné době připravujeme rozpočet na rok 2010, který bude vyrovnaný, ale značně snížený. Předpokládáme, že v příštím roce budou daňové příjmy města ve srovnání s letošním rokem nižší o dalších 52 milionů korun, což přinese další úsporná opatření,“ upozornila primátorka Eva Richtrová.

CO BY ASI S MĚSTEM SVEDL MANAŽER? (Glosa autorky článku)

Město naplno zasáhla ekonomická krize. V rozpočtu najednou chybí mnoho desítek milionů korun a šetří se všude. Na semaforech, chodnících, autobusech, na vybavení úřadu i zaměstnancích. Místní podnikatelé méně vydělávají, proto platí menší daně z příjmů. To jistě pro nikoho není příjemná zpráva, jenomže ani jednotlivci ani město s tím příliš nenadělají, a tak nezbude, než se s ní jaksi vyrovnat. Mi osobně však dělá mnohem větší vnitřní problém se, zvláště pak v této krizové době, vyrovnat s neskutečně nadsazenými cenami zakázek pro město. Všichni podnikatelé úzkostlivě sledují počínání a cenovou politiku své konkurence. Aby se udrželi na trhu, obvykle musejí na cenové výkyvy okamžitě reagovat, jinak přicházejí o zákazníky. Tak zní neúprosný zákon trhu, kterému se však veřejné zakázky úspěšně vymykají. Je veřejným tajemstvím, že městu firmy své služby a výrobky naprosto běžně prodávají třeba i o dvacet či třicet procent dráž, než by si troufly účtovat jinde. A úředníci na tuto hru standardně a bez mrknutí oka přistupují. Všechno je samozřejmě legální, zastřešeno výběrovými řízeními, kde často bývá jediným kriteriem výběru právě nejnižší nabídnutá cena. Všichni o podobných praktikách vědí, všichni se podle nich chovají, všem to prochází a nikdo se nad podobným jednáním snad ani příliš nepozastavuje. Jen mě napadá, kolik by asi město ušetřilo, kdyby se přestalo chovat jako dajný socialistický podnik a začalo hospodařit jako moderní, manažersky řízená firma.