„Začalo to už někdy v roce 1955, kdy jsem měl deset let a od maminky jsem dostal svůj první fotoaparát Pionýr. Abych se s ním naučil zacházet a zvládl techniku, začal jsem chodit do fotokroužku. Už tehdy mě začalo focení bavit a věnoval jsem se mu čím dál víc,“ zavzpomínal na své fotografické začátky Miroslav Fajkus. Jeho koníček jej posléze dovedl až k setkání s různými známými osobnostmi.

„Na vojně jsem se totiž stal „dvorním fotografem“. Dostal jsem tam k dispozici vlastní vybavenou fotokomoru a jako fotograf jsem se měl možnost pohybovat v blízkosti nejrůznějších významných osobností, o které tam rozhodně nebyla nouze. Sloužil jsem totiž ve špičkové poddůstojnické vojenské škole u Mariánských lázní a každou chvíli tam chodili na exkurze různí zpěváci, generálové a podobné celebrity. Díky tomu mám až dosud ve svém archivu celou tehdejší generalitu – třeba i historický snímek Dubčeka a Svobody, jak pijí čaj z hořčicových skleniček, protože zrovna nic lepšího nebylo po ruce,“ prozradil fotograf.

„S úsměvem vzpomínám například i na historku, jak na útvar přijela krásná zpěvačka Eva Pilarová. Jako mladý kluk a voják jsem ji tehdy s obrovským nadšením fotil, udělal jsem spoustu snímků a nejvíce ze všeho jsem se těšil, až vyvolám záběry, focené samozřejmě ze země, jak ve své minisukýnce lezla do obrněného transportéru. Cvakal jsem jeden snímek za druhým – a když jsem je pak chtěl vyvolat, zjistil jsem, že skončil film a z těchto úžasných záběrů nevyšel ani jeden. Byl jsem tenkrát velmi zklamaný!“ smál se starým vzpomínkám Miroslav Fajkus.

„U focení jsem zůstal celý život. Stal jsem se členem tehdejšího frýdecko-místeckého Fotoklubu Válcoven plechu a tam jsem začal vést mládežnický fotokroužek. Tam jsem se také strašně hodně naučil od takových fotografů, jako Jarda Kupčák, Miroslav Bělica a další. V té době to byli ve světě fotografie skutečně špičky, sklízeli velké úspěchy v celostátních soutěžích a dělali opravdu překrásné snímky,“ pověděl fotograf.

Sám má za sebou i několik fotografických výstav. Jeho samostatnou výstavu „Panoramata“ si lidé mohli prohlédnout asi pře dvěma roky v místecké galerii Librex, a kromě toho vystavoval i na několika společných výstavách například ve frýdecko-místecké Nové scéně Vlast a na dalších místech ve městě.

„Nejraději ze všeho fotím přírodu. Jsem celým srdcem turista a ze svých toulek si přináším spoustu krásných záběrů. Mnoho jich pochází z mých dvou cest po Himalájích, ale neméně krásné snímky mám i z okolí Lysé hory, kterou fotím strašně rád, ze všech stran a se stále se stejným nadšením,“ usmíval se Miroslav Fajkus. Dodal, že ale velmi rád fotí například i folklór a vůbec všechny zajímavé kulturní akce, které se ve Frýdku-Místku odehrávají. „Fotky ale neprodávám. Dělám je pro radost svou nebo svých přátel, které rád obdaruji, když se jim některá líbí,“ pousmál se fotograf. Při otázce, kolik snímků má v archivu, se ale rozesmál: „Je jich celá hromada, plný šraňk po babičce a k tomu ještě další tisíce záměrů v digitální podobě. Když ale mezi nimi potřebuji něco dohledat, obyčejně se to podaří.“

Tak trochu raritou je také část jeho fotografického vybavení. „Je to k nevíře, ale asi před třiceti lety jsem si ze služební cesty z Moskvy přivezl takový velký, těžký ruský objektiv. Přišel mě tenkrát doslova na pár korun, přitom je velice kvalitní, dá se s ním dobře fotit i při velmi špatných světelných podmínkách. Normálně by už byl v kombinaci se současnou technikou pravděpodobně nepoužitelný, ale nějaký šikovný Čech, koumák, vymyslel redukci, díky které se i takovýto starý objektiv dá s moderními fotoaparáty zkombinovat. Tuhle redukci jsem před lety koupil za pár korun někde na burze – a tak jsem přišel k úžasnému vybavení, které bych dnes pořídil za mnoho tisíc korun,“ pokrčil rameny fotograf.