„Lidé chodí každý rok, takže je to asi dobré,“ pravil Michalík při pohledu na zástupy lidí, kteří se před kulturním domem na oblíbenou akci scházeli.

V rodině chovali prasátka

I když nepochází z řeznické rodiny, zabíjačky si společně s bratrem oblíbil už jako malý kluk. „Každý rok byly u babičky, u tety. Žádná řeznická tradice, akorát se v rodině chovala prasátka, tak jsme k tomu nějak přičuchli,“ smál se Michalík a dodal, že s bratrem se pak sami rozhodli pro stejné povolání. „Vyučil jsem se těsně po pádu komunismu – v Jeseníku, což tehdy byla jediná škola pro řezníky-uzenáře na severní Moravě. Bylo to daleko, ale byla to docela přísná škola, kde nás něco naučili,“ vyprávěl Michalík s tím, že střední školy pro řezníky jsou dnes v každém větším městě.

Začínal v Českém Těšíně

V roce 1993 nastoupil na jatka v České Těšíně, kde „na porážce“ strávil pět let. „Pak se otevřela jatka v Jablunkově a tam jsem nastoupil. Teď dělám ve výrobě uzenin,“ řekl hrčavský řezník. Z vlastní zkušenosti ví, že se chov čuníků pomalu stává výjimečnou záležitostí. „Funguje to tak, že lidé si dovezou živé prase. Častěji chovají spíše ovečky, z toho je tak deset kilo masa,“ naznačil. Klasických zabíjaček i proto moc není. „Pokud se podaří, je přes zimu tak pět prasátek,“ odhaduje Michalík.

„Nejpracnější je vyklidit to prase z chléva. Je to problém, protože ono samo nejde. Musí se mu pomoci. Pak dobře střelit, píchnout, potom opařit, oškrábat od štětin, rozporcovat maso, rozdělit na vaření, co přijde na tlačenku, na jelita. A pak se udělají ty masné výrobky,“ shrnul.

Profese ho stále baví

Žádnou veselou příhodu prý nezažil, i když z chléva vyháněl i dvousetkilové pašíky. Naposledy na Hrčavě mělo prasátko přijatelných 124 kilogramů. Pokud jde o rituály, Michalíkovi se vybaví asi ten nejrozšířenější. „Tak, dáme si půlku, než to prase zabijeme. Něco ostřejšího,“ odpověděl.

Jeho profese ho i po patnácti letech baví, takže nepřekvapí, že největší radost mu dělá výroba uzenin a vařených výrobků. „Když se to podaří, když to lidem chutná. Tlačenka, jelítka, domácí klobásy,“ míní hrčavský rodák Miroslav Michalík. Podle něj je na Jablunkovsku stále dost řezníků, kteří tradiční zabíjačku zvládnou.

Kam dál: Zabíjačka na Hrčavě přilákala celou obec