Především proto, že navštívili vojenský hřbitov Háj, který je součástí města Liptovský Mikuláš, kde našlo místo svého posledního odpočinku více než 1300 českoslo­venských příslušníků l. čs. armádního sboru. Byl to především kraj mezi Liptovskými holemi a Nízkými Tatrami s protékajícím Váhem, který byl místem velmi těžkých bojů.

V posledních měsících druhé světové války společně s několika tisící sovětských vojáků zde padlo více než čtyři tisíce příslušníků prvního československého armádního sboru. Byl mezi nimi i bašský rodák Josef Koval. Pod vedením generála Ludvíka Svobody se zúčastnil bojů těžkých bojů u Sokolova, Kyjeva, Bílé Cerkve. Byl jedním z mnoha dukelských hrdinů, kteří bojovali také v bojích u Bardějova, Levoče a Kežmaroku.

Boje o Liptovský Mikuláš patřily k těm nejkrutějším. Ve vesnici Závažná Poruba, v těsné blízkosti Liptovského Mikuláše, zde při německém protiútoku 3. března 1945 Josef Koval padl. Byl to jediný občan Bašky, který jako zahraniční voják během II. světové války položil svůj život za svobodu naší vlasti. Posmrtně byl vyznamenán Čs. válečným křížem, který mu udělil prezident Československé republiky Eduardem Benešem.

I když v minulosti vojenský hřbitov Háj a hrob Josefa Kovala několikrát navštívili jeho nejbližší příbuzní, v letošním roce tomu bylo jinak. Poprvé od roku 1945, v roce 65. výročí skončení II. světové války, se z iniciativy Jaroslava Šmída, člena kulturní komise Bašky uskutečnil mimořádný autobusový zájezd. V jeho programu byla také návštěva a prohlídka vojenského hřbitova Háj, kde mělo možnost všech 60 účastníků zájezdu si připomenout hrdinský čin Josefa Kovala. Jeho památku zde vzpomenul Pavel Tománek (86) z Kunčiček u Bašky. Je nejbližším žijícím rodinným příslušníkem, synovcem Josefa Kovala. Důstojný vzpomínkový akt byl zakončen položením kytic ke hrobu bašského hrdiny: za Obec Baška předsedkyní kulturní komise Stanislavou Vítovou, Pavlem Tománkem, nejbližším příbuzným a Jaroslavem Šmídem, který kytici položil za všechny účastníky zájezdu.

„Jsem velice rád, že se nám alespoň po 65 letech od smrti našeho občana Josefa Kovala podařilo připomenout jeho památku, určitě se však tak mohlo stát již mnohem dříve. Děkuji Pavlu Tománkovi, byl to především on, který mně inicioval k mému rozhodnutí. Pohled z vrcholu Háje do kraje kolem Liptovského Mikuláše byl zážitek, na který nelze zapomenout. Také prohlídka města Liptovského Mikuláše s vynikající průvodkyní Tvrdoňovou a ředitelkou Informační služby Piatkovou nás všechny velice uspokojila. Velice jim za všechny účastníky zájezdu děkuji. Přál bych si, aby neuplynulo dalších dlouhých pětašedesát let, kdy se k hrobu svého hrdiny přijdou znovu poklonit občané jeho rodné obce. Snad i žáci naší školy by mohli následovat,“ řekl.

FRANTIŠEK VANÍČEK