Milovník bicyklu od plenek? Kdeže. Lubomíra Vláčila přimělo k rapidní změně životního stylu zdraví. Na Lysou horu začal pravidelně vyjíždět až po čtyřicítce. Při zaměstnání na ostravské huti neměl na pohyb čas ani chuť a lékařka mu řekla, aby se svými 107 kily začal něco dělat. A Luboš, jak mu všichni říkají, to vzal zgruntu.

„Za 23 měsíců jsem shodil 42 kilogramů. Dnes vážím kolem 75 kilo a přibližně tuto váhu si držím od dvaačtyřiceti,“ popisuje Vláčil, co s ním svedl pohled na mytickou horu. A to doslova. Za jasného počasí vidí vysílač na Lysé z oken v koupelně i kuchyni. „Jako by mi říkala: ‚už na tebe čekám‘. Nedá se odolat!“ popisuje svůj až intimní vztah s horou Lubomír Vláčil.

Občas vyrazí i na Pustevny, Godulu nebo Prašivou, ale to prý není ono. Ve výšlapech na Lysou našel nepřemožitelnou zálibu a plánuje tam jezdit, dokud mu bude sloužit zdraví. „Někdo se mi směje, že jezdím pořád na jednu horu, ale je to koníček, s tím se nedá nic dělat,“ říká zcela vážně Luboš.

V České knize rekordů

Dlouhá léta jej znají také v Pelhřimově, kde vznikají certifikáty do České knihy rekordů. Dvaašedesátiletý Vláčil má doma hned dva – za 378 výšlapů na Lysou za čtyři roky a také za 745 výšlapů za deset let.

Lubomír Vláčil, symbolicky v zeleném trikotu pro pravé vrchaře, si u záznamů o pokoření Lysé hory mohl napsat číslovku 2000!Lubomír Vláčil, symbolicky v zeleném trikotu pro pravé vrchaře, si u záznamů o pokoření Lysé hory mohl napsat číslovku 2000!Zdroj: Deník/Vladimír Pryček

Lékařka mu na to řekla, že to by snad ani buvol nevyjel, Vláčil přitom v posledních letech přitvrzuje. A zdravý pohyb má blahodárné účinky i na jeho paměť – z hlavy totiž dokáže vyjmenovat, kolikrát ročně na Lysou vyjel už od roku 1998! To začal na osmdesáti výjezdech, od roku 2012 však nikdy neklesl pod stovku pokoření ikonického vrcholu a většinou byl výrazně nad touto hranicí.

Osobní rekord má z roku 2015, kdy Lysou zdolal 132 krát!Pro jubilejní dvoutisící výšlap si v deštivém období vybral jediný slunný den. Štěstí na Lysé mu zkrátka jde naproti! Přestože s sebou ze zásady nevozí lepení ani náhradní duši, cestou nahoru ještě nikdy neměl defekt – nebo možná právě proto! Několikrát „píchl“ pouze cestou dolů, kdy buďto dojel na holém ráfku nebo v krizových situacích došel „po svých“.

Nikdy to neotočil

Netrouflo si na něj ani počasí. „Nikdy jsem to nevzdal a nevrátil se! Asi pětadvacetkrát mě chytil déšť, ale to jsem byl vždy nejméně na pátém kilometru stoupání z Butořanky. Z toho asi dvakrát jsem v bouřce musel seskočit a dvacet minut počkat,“ vzpomíná muž, který by už dnes za každou cenu nahoru nejel. Přestože nic podle něj už nebude taková dřina, jako první tři výstupy před dvaceti lety s jeho 107 kily. „Ale nepočítám-li bouřku, nikdy jsem z kola neseskočil,“ zdůrazňuje.

Také v sobotu dostál své letité tradici a v Raškovicích si udělal desetiminutovou přestávku na kávu a doutník, který podle svých slov jen „požmoulá“ mezi rty. A vyrazil dál na celkem 52 kilometrů dlouhou etapu. Přiznává, že bydlet dál, tolikrát by na Lysé asi nebyl. A také pro následující roky chystá sešlápnout nohu z pedálu a vyjíždět na Lysou už „jen“ jednou až dvakrát týdně. „Rekreačně,“ směje se Luboš, který má také kolem 110 pěších výšlapů na Lysou, když se přes zimu udržuje v kondici. Nyní se hodlá věnovat zejména narozeným vnoučatům.