Chci vyjít ven z domu a koupit si chleba. Jde to ale těžce, protože mi pořád někdo říká, že to nedokážu. Navíc mě vše kolem děsí. Přestože se přinutím a nakonec vyjdu ven, číhají tam nástrahy a každé lidské oči mě sledují. A výsměšný mužský hlas mi odněkud šeptá: „Nedokážeš to. Ona to ví, že to je tvoje vina."

V tomto případě jde jen o simulaci člověk si sedne do malé dřevěné kabinky, nasadí si na uši sluchátka a sleduje video na počítači před sebou. Denně ale podobné situace zažívají tisíce lidí, kteří trpí schizofrenií. Ukázku toho, jaké pocity člověk s touto nemocí asi prožívá, si lidé mohli vyzkoušet včera v Třinci. Na náměstí Svobody se totiž konal druhý ročník happeningu pro duševní zdraví, který spadá do projektu Rozumíme si?

Návštěvníci se mohli dozvědět různé informace i o jiných duševních onemocněních, a to třeba tak, že si poslechli přednášku Michala Raszky, lékaře z Privátní psychiatrické a psychosomatické kliniky v Třinci. Posluchače seznámil s četností různých duševních onemocnění, jejich příčinami nebo třeba průběhem. Lékař rovněž zmínil stigma, které ve společnosti mají například schizofrenici.

Kvůli některým mediálním zprávám panuje přesvědčení, že jde o nebezpečné lidi ve skutečnosti se schizofrenici dopouštějí násilí spíše na sobě než na ostatních. Svému okolí je nebezpečné pouze mizivé procento nemocných.

Právě osvěta byla jedním z cílů události, kterou pořádala střediska Slezské diakonie Archa, Jordán, Noe a Rút Třinec ve spolupráci s denním stacionářem Jantar a třineckým odborem sociálních věcí. „Návštěvník by měl díky akci lépe porozumět lidem s duševním onemocněním, jejichž spektrum je velice široké," řekla Lucie Protivanská, koordinátorka projektů a dobrovolnictví ze Slezské diakonie. „Lidé mohou zjistit, že i lidé s duševním onemocněním mohou smysluplně prožívat každý den svého života, ať už v rámci školy, práce nebo volného času," doplnila koordinátorka.

Příchozí si mohli rovněž otestovat paměť nebo si vyrobit papírovou tašku v dílničce. Nechyběla různá vystoupení ukázka stepu, cvičení psů, příchozí rozveselila i klaunice. Kdo chtěl, mohl se projet kočárem taženým koňmi.