Martin StillerZdroj: Karel MoškořPro milovníky turistiky to je jedna z mnohých zastávek při jejich putováních po vrcholcích, nejen těch beskydských. Čím je chata Prašivá výjimečná, na to jsme se zeptali chataře, Martina Stillera (na snímku).

Vezmeme to od počátku nelehké cesty. Vy jste v tichosti oslavili takové malé výročí, že?
Dá se to tak říci, na počátku roku 2015 jsme s Michalem Hase, Martinem Jaterkou, Oldou Žurkem a Jirkou Stejskalíkem převzali do správy chatu ve velmi mizerném stavu a postupně s dalšími dobrovolníky se pustili do nelehkého úkolu – rekonstrukce chátrajícího objektu. Vypisovat vše, co se již podařilo udělat, by bylo na delší povídání. Ostatně to se mohou čtenáři dozvědět na webových stránkách Prašivé, kde ve stručnosti shrnujeme, jak jsme se s mnohými úskalími vypořádávali, a co nás ještě čeká, abychom stoleté výročí chaty v příštím roce oslavili důstojně.

Z mnohých vyprávění návštěvníků Prašivé lze slyšet kladné ohlasy. Co děláte jinak, než jiné chaty?
Faktorů, proč se znovuzrozená Prašivá stala tak vyhledávaným cílem, bude jistě více. Oproti jiným chatám jsme se rozhodli razantně jít vstříc životnímu prostředí, což určitě veřejnost kvituje. Byli jsme údajně první chatou v Beskydech, která začala veřejně třídit odpady. To už zaregistrují sami návštěvníci hned při příchodu, kdy před chatou najdou velké popsané barevné popelnice na tříděný odpad. Snažíme se tak motivovat i veřejnost ke správnému třídění.

Jako netradiční mohou návštěvníci brát i způsob stravování. V čem tkví odlišnost Prašivé?
V chatě z principu netočíme pivo do plastových kelímků, nerozdáváme jednorázové cukry k čajům nebo kávě, ale místo nich máme na každém stole a baru skleněnou cukřenku. Jinak by se zbylé papírky válely doslova po celé hoře. Na baru u nás také nedostanete žádná plastová brčka. Prý jsme také asi jediná restaurace v kraji bez smažených jídel. Pokrmy jako, jsou řízky nebo smažený sýr či hranolky, u nás opravdu nenajdete a není tak třeba recyklovat přesmažený olej.

Chata Prašivá v Beskydech. Ilustrační foto.Zdroj: Deník / Pavel Netolička

Co tedy nabízíte?
V našem jídelníčku se můžete těšit na domácí klasickou, českou kuchyni, jako guláš, knedlo-vepřo-zelo či vyhlášené borůvkové knedlíky, což hosté přijímají s vděčností a fandí nám v tom. A samozřejmě na pokrmy nepoužíváme plastové nádobí. Cenově jsme také odlišili nápoje z vratných obalů (pivo, cola, birell) od těch z jednorázových obalů v plastech a plechovkách tak, aby zákazníci byli motivováni dát přednost čepovaným nápojům, a tím jsme tak všichni společně přispěli ke snižování odpadů.

Jakým způsobem se ještě snažíte o co nejvíce ekologické fungování chaty?
Kvůli nedostatku pitné vody, nejen zde na Prašivé, se nám podařilo postavit venkovní veřejné ekologické WC na dešťovou vodu, kterou zachycujeme ze střechy chaty a přes čerpadlo pak posíláme právě na splachování těchto toalet. A to není jediná výrazná ekologická změna. Po dlouhých letech se podařilo nahradit kotel na pevná paliva a chata je tak nově vytápěna tepelným čerpadlem. Velkou měrou se na obou těchto velkých projektech finančně podíleli zase dárci z řad veřejnosti, ale také Moravskoslezský kraj a okolní obce kolem Prašivé např. Raškovice, Vyšní Lhoty, Dobratice a další. Obnova horské chaty Prašivá je veřejný projekt, chata má sloužit veřejnosti a jsme rádi, že je to takto také vnímáno. Velmi nás těší, že našich eko-krůčků si veřejnost všímá čím dál více a fandí nám.

K samotné chatě je zakázán výjezd osobními auty. Jak řešíte dopravu na chatu včetně personálu, který tam pracuje?
My jako chataři samozřejmě povolenky máme. Přesto ale většina našeho týmu se dostává na chatu dobrovolně pěšky, někteří na kolech. Auta jsou opravdu výjimkou. I já jako chatař se snažím jít příkladem a chodívám v týdnu třikrát až pětkrát pěšky, nebo na kole. Autem jezdím maximálně jednou týdně, a to jen kvůli vývozu potřebných surovin. Motivujeme i náš stabilní personál dlouhodobými příplatky za to, že budou do práce chodit pěšky či jezdit na kole. Dalším finančním bonusem si mohou „polepšit“ i ti, kdo přestanou a nebudou kouřit. Tady se ale přiznám, že zatím úspěšní nejsme. Stále si však říkám, že to třeba také přijde.

Nacházíme se v čase velikých omezení, která poznamenala i chod horských chat. Reagovali jste nějak na situaci?
V hlavním vchodu jsme instalovali nonstop samoobslužný automat, ve kterém jsou k dispozici různé nápoje a také drobné občerstvení. Děkujeme všem, kteří ho využívají, hlavně v této, pro nás, nelehké době.

Prašivá o Velikonocích:

Ač je doba nepříznivá, jaké jsou vaše nejbližší plány?
Plánujeme realizaci nové moderní čistírny odpadních vod, vize je dále v instalaci fotovoltaických panelů na ohřev vody, svícení a podobně. Zvažujeme také možnost pořízení elektromobilu. V rámci projektu „Daruj FM“ chystáme letos také sbírku na stavbu workoutového hřiště (venkovní posilovna) a relaxačního zázemí pro turisty. Více informací zveřejníme na našem webu a také na facebooku chaty a budeme vděčni za jakoukoli podporu. Zmiňme ale ještě jednu věc, která je součástí celé vize chaty.

Povídejte.
Chata Prašivá se stává kulturně-sportovním místem pro setkávání jednotlivců, rodin s dětmi i skupin a navazuje tak na bohatou tradici z minulých století, kdy byla vyhlášeným poutním místem. Jako chataři se snažíme pořádat spousty akcí pro veřejnost jako např. pozorování perseid, pálení čarodějnic, dětské dny, koncertíky, výstavy nebo cestovatelské večery s promítáním. Na tyto večery přijaly pozvání známé osobnosti, jako např. mnohonásobný účastník Dakaru Karel Loprais, cestovatel rádia Impuls Jirka Kolbaba, horolezci Radek Jaroš nebo Libor Uher, showman Ladislav Zibura, moderátor Jan Kraus a desítky dalších. Účast všech těchto legend je podporou projektu obnovy chaty, vstupné na akce je vždy dobrovolné a je věnováno právě na obnovu chaty Prašivá. Velký dík patří tedy všem, kteří, ať už jako aktivní vystupující nebo jako hosté - návštěvníci přicházejí a obnově chaty tak pomáhají.

S Martinem Stillerem rozmlouval Karel Moškoř