Fotograf evropského významu Gustav Aulehla z Krnova je stejný ročník jako Jiří Suchý nebo Jiřina Bohdalová. K devadesátým narozeninám si nadělil výpravnou monografii Sudetská kronika, výstavu v nové krnovské galerii Edel a kandidaturu do parlamentu ČR za Moravany. Pro přátele, kteří ho dosud znali jen jako fotografa, projektanta a architekta, bylo jeho politické angažmá překvapením.

Před dvěma lety v rodné Olomouci při akci Moravský den 2019 Aulehla převzal ocenění „Osobnost Moravy“. Vystoupil na tribunu na náměstí, aby se veřejně přihlásil k moravanství.

Proč Moravané? Protože su Moravák

Zeptali jsme se Gustava Aulehly jak se zrodil nápad stát se jednou z tváří politické strany Moravané. „Kandiduji za Moravany už ve druhých volbách. Protože su Moravák, vnímám věci trochu jinak než Čecháčci. Chtěl bych, aby se Morava emancipovala. Vždyť i Hitler ve svém protektorátu Böhmen und Mähren ponechal v názvu Moravu. Kdykoliv Moravané navrhovali něco podobného, vždy je přehlasovali.

Pragocentrismus považuji za neštěstí. Proč by všechno měla sežrat Praha? Tam jsou nejvyšší platy a u nás nejnižší. To mluví samo za sebe,“ vysvětlil Gustav Aulehla proč začal uvažovat o aktivním vstupu do politiky.

Volby v Havířově, 8. října 2021.
Volby 2021 v MS kraji: První den se volební účast přehoupla přes 30 procent

„Rozhodl jsem se podpořit Moravany, když se v té straně začal angažovat inženýr Hetmánek ze Široké Nivy, kterého jsem dobře znal. Když začínal se stavařinou, ale ještě neměl praxi, ze začátku chodil za mnou, abych jeho projekty garantoval svým razítkem. Poznal jsem ho jako čestného a poctivého člověka. Vážil jsem si ho jako kolegy z branže. Znám i jeho rodinu. V našich debatách mě překvapil jaký má přehled. Když mi nabídl, zda nechci za Moravany kandidovat jako nestraník, upozornil jsem ho, že asi nebudu mít čas na nějaké kampaně a politické aktivity. Nakonec jsme se dohodli, protože program Moravanů je mi velmi blízký,“ vysvětlil devadesátiletý Gustav Aulehla jak se stal kandidátem Moravanů do parlamentu.

Reakce přátel: politika není pro tebe

„Když jsem kandidoval poprvé, někteří přátelé a známí mi volali a říkali: co blbneš, ty ses přece nijak politicky neprojevoval. Politika není pro tebe. Tak jsem jim vysvětloval, jak je mi sympatické, že taková strana jako Moravané vůbec existuje. Sdílím s nimi stejnou naději, že jednou jako Moravané zase budeme mít ve společnosti odpovídající postavení. Proto jim rád pomůžu. Nic jiného mě k tomu nevede,“ uvedl Gustav Aulehla, který se v několika rozhovorech svěřil, jak ho mrzí, že v mládí byl krátce členem komunistické strany.

Kdo je Eduard Lipovský? Zastupitel města Krnova to určitě není.
Chyba u kandidáta na volebních lístcích: Já jsem údaje uvedl správně, brání se

„Kdysi jsem skutečně vstoupil do komunistické strany, ale hned jsem zase vystoupil, když jsem slyšel ty jejich kecy a žvanění. Dnes si říkám, jak jsem mohl tak zblbnout, že mi to nedošlo hned, že mezi komunisty nepatřím. Komunisti na mě tlačili, že jsem z dělnické rodiny, rozumím stavařině a moje matka byla komunistka. Chtěli mě do strany v Olomouci, když jsem pracoval u Hanáckých cihelen a pak u silničářů,“ vysvětluje Aulehla, který se zvláštním způsobem z vyučeného zedníka vypracoval na stavaře, projektanta a architekta. Navrhl na tři stovky staveb, převážně rodinných domů. Jeho budova Lesního závoru Jablunkov získala ocenění Stavba roku 2005.

Dětství v chudé dělnické kolonii

Přestože Gustav Aulehla je založením umělec, technik a intelektuál, pochází z velmi chudých poměrů. Vyrůstal ve čtvrti Stará Víska, na kterou dnešní Olomoučané už zapomenuli. Byla to napůl vesnička a napůl dělnická kolonie ukrytá za olomouckým nádražím. Aulehla si zamiloval přízemní vlhké domečky z vepřovic, ve kterých bydleli drážní dělníci, chudí a staří lidé.

Místopředseda hnutí Přísaha Jaroslav Pelc
Místopředseda hnutí Přísaha Jaroslav Pelc: Očekávám osm procent

„Bylo to blízko pekárny, takže tam pořád bylo plno švábů. Když jste se vrátili domů po setmění, jen to šustilo, jak se švábi rozutekli po stěnách. Většina domků neměla zavedenou elektřinu a svítilo se petrolejem. Všechno se tam hned rozkřiklo. Každý věděl všechno o osudech sousedů. Lidé ve Staré Vísce mluvili nářečím, nejspíš hanácky. Dnes už mluvím spisovně, ale kdysi si ze mě dělali srandu, když promluvil někde mimo Olomouc,“ popsal Aulehla Vísku svého dětství.

Princip tvorby: vztah k obyčejným lidem

V roce 1956 se Aulehla kvůli práci a bytu přestěhoval do Krnova, ale dlouho za Olomoucí tesknil. Vracel se do Staré Vísky, aby nafotil mizející svět železničářské kolonie. „Dlouho tam byla stavební uzávěra, protože se předpokládalo rozšíření olomouckého nádraží směrem do Staré Vísky. Díky tomu se to tam neměnilo tak rychle, jako zbytek Olomouce. Vznikl tam přirozený skanzen, který jsem zachytil ve svých fotografiích. Dnes jsou za nádražím místo chudinské dělnické čtvrti nejdražší parcely v Olomouci a dobrá adresa pro zámožné. Svět, který jsem ještě stihl nafotit, už kompletně zbourali. Všechno je pryč. Jen ty moje fotografie zůstaly,“ ponořil se Gustav Aulehla do vzpomínek.

Luboš Palata
Piráti jsou velkým poraženým voleb. Přesto i oni vyhráli

Ve Vísce získal vztah k obyčejným lidem, který naplno využil ve své fotografické tvorbě. Se stejným zápalem dokumentoval také proměny Krnovska a Bruntálska. Jako projektant hodně cestoval, takže má unikátní dokumenty z desítek měst a obcí. Zachytil okamžik zrodu panelových sídlišť i budovatelská hesla v průvodech, ve výkladech a na omšelých domech. Síla autentického dokumentu se v Aulehlově díle propojila s poezií, humanismem a jemným humorem, který potlačuje dusnou atmosféru normalizace.