„V podstatě jsou to placky z kynutého těsta, rozetřené na zelném listě. Pečou se na suchu, bez oleje. Je to krajová specialita mého přítele z Těšínska. Jsou ale dvě varianty, poleśniky se dělají i z bramborového těsta,“ vysvětlovala v sobotu Aneta Nitrová z Frýdku-Místku, která na akci v mosteckém Domě PZKO přijela a placky s partnerem připravovala.

Sálem voněly i jiné regionální speciality. Bigos vařila Helena Waclawková. „To je takové moje jídlo na Silvestra. Dva dny předem to musím připravit, potom už nemusím nic dělat, jen přizvat hosty,“ smála se Waclawková, která v Mostech žije.

V sobotu tolik času neměla, bigos však umí připravit i za tři hodiny. „Trvá to dlouho, všechno se vaří zvlášť, potom se to jenom dává dohromady. Je to jídlo, které se u nás zaměňuje se segedínským gulášem. Ale není to ono. Rozdíl je v tom, že je tam čerstvé a kysané zelí v poměru jedna ku jedné, a je tam několik druhů masa. Já dnes použiju čtyři. Čím víc druhů, tím je bigos lepší,“ pravila osmašedesátiletá žena.

Při akci jí pomáhala její sestra ze Vsetínska. „Jsem odsud, ale já to nevařím. Já to vždycky přijedu jen pojíst,“ smála se. Waclawková přitom poznamenala, že vaření není její koníček. „Ani ne. Ale je to nutnost. Musím vařit,“ shrnula.

Halušky měly na starosti ženy z Čadce, jinak pracovnice Kysuckého múzea. „Loni jsme tady dělaly kapustniaky, ale každý se ptal, proč nejsou halušky. Tak jsme se rozhodly, že je uděláme,“ pravila Darina Hnidková. „My halušky děláme, ale neumíme je tak jako na Slovensku. Tam je dělají často, v tom jsou mistři,“ konstatovala Helena Waclawková. „Když jedeme ze Slovenska ze zájezdu, tak si dáme v Žilině nebo v Čadci halušky.“

Jelita vyráběl Josef Wawrzacz a došlo i na další speciality. Gorolský den se lidem líbil. „Jsme rádi, že se tady něco děje, to víte, že jo. Přišla jsem, protože mě to zajímá. Místní jídla znám, protože jsem na nich vyrostla,“ uvedla čtyřiašedesátiletá žena, která se představila jako Jiřina. „Probouzejí se v nás vzpomínky na naše rodiče,“ dodala a začala vyprávět o tom, že když byla malá, poleśniky „voněly celým barákem“ už od rána. Přišla i Monika Turková. „Líbí se mi to, je dobré, že to můžeme ochutnat. Jsem ráda, že můžu vidět i výrobu třeba jelita znám, ale klobásky ne. Určitě chválíme,“ smála se 34letá Turková, která byla na Gorolském dni poprvé.

Její devítiletý syn si pochvaloval poleśniky. „Snědl toho víc než já,“ pravila návštěvnice. O dobrou náladu se starali místní lidoví muzikanti Pavel Motyka a Ondřej Bazgier. - více ZDE

Pořadatelé připravili i kulinářskou soutěž o ceny, náladu nezkazily ani občasné výpadky elektřiny.

Výletu do Mostů nelitovala ostravská důchodkyně Helena Stefanová, která přijela s manželem. „Je to takové lidové. Byla jsem na to zvědavá, s manželem jsme si říkali, že se tady určitě i najíme,“ konstatovala. Její muž Stefan Stefanov byl rád, že poznal něco nového. „Narodil jsem se v Bulharsku. Doma děláme bulharská jídla, některá už manželka umí.“