Rok nato byla podobná chata, rovněž nesoucí jméno T. G. Masaryka, postavená na Šerlichu v Orlických horách, která slouží turistům dodnes. Žel i tady se naplnilo prokletí horských dřevěných staveb – požár. Z toho prvního se ještě vzpamatovala a po rekonstrukci byla znovu v provozu, druhý v osudné noci 8. března 1952 způsobil definitivní zánik. Příčinou byla lidská nedbalost, oficiální výrok šetření: neodborná manipulace s otevřeným ohněm. Pro turistiku v Beskydech to byla velká ztráta, neboť chata si získala obrovskou popularitu a byla navštěvovaná širokým spektrem návštěvníků.

Ke stavbě nového objektu došlo v sedmdesátých letech, ale ten už zdaleka nesplňoval očekávání. Vznikl jakýsi hybrid, bez jakéhokoliv stylu, který měl vykrýt potřebu turistů v této částí Beskyd. Pochopitelně se nehodilo ani pojmenování pro tehdejší režim buržoazním politikovi a tak nový název zněl Chata na Beskydě.

Pozitivum však chata přesto měla. Chatařem byl legendární Martin Janošec, obětavý a vlídný člověk, pro kterého byl host na prvním místě a uměl se o něho náležitě postarat. Nedaleko chaty měl své vlastní stavení a byl k dispozici, kdykoliv to bylo třeba. Majitelem chaty byly v té době RaJ. Po revoluci chata vystřídala několik vedoucích, ale na systematické vedení a hlavně údržbu objektu se ohled nebral.

Budova dnes působí omšele, potřebovala by nátěry, opravu schodiště a pravidelnou péčí. Slouží především pro hromadné akce v zimě – především pro lyžařské pobyty děti. Poskytuje standardní restaurační služby, možnost sportování i toulky přírodou. Má dobrou strategickou polohu i lehkou dosažitelnost. Mezi zajímavou kuriozitu patří to, že místo obvyklého zvýhodňování organizovaných turistů jsou zvýhodňování klienti určité zdravotní pojišťovny.

JAROMÍR KAHÁNEK