Jako první v Moravskoslezském kraji lékaři pacientovi voperovali do srdce pozoruhodnou mechanickou srdeční podporu HeartMate II, která pacientovi umožňuje žít v podstatě normální život bez upoutání na lůžko během čekání na nové srdce. Jeho srdce teď funguje v podstatě na baterky.

Nemocnice Podlesí se tak stala společně po boku IKEMu a Nemocnice U sv. Anny třetím pracovištěm, které dlouhodobé transportabilní srdeční podpory implantuje. Úplně první infarkt Pavla Fišera postihl v roce 2010. Když si myslel, že je z nejhoršího venku, přišla další rána v podobě druhého infarktu. I z něj se muž začal pomalu zotavovat. Přestal jednou provždy definitivně kouřit a na scéně se objevila také nová přítelkyně. Rána osudu však zasáhla potřetí. S třetím infarktem už došlo k těžké poruše srdce a další by už téměř s jistotou nepřežil.

Srdce poznamenaly tři infarkty

„Myslel jsem, že třetí infarkt už nepřežiju. Pamatuji si, že se mi dýchalo jen velmi těžko a strašně mě píchalo na hrudníku. Chlapi z práce mě okamžitě odvezli do nemocnice, kde si mě lékaři už rovnou nechali," vzpomíná pacient Pavel Fišer.

Osmapadesátiletý muž, který se celý život živil jako dělník, byl nakonec v IKEMu zařazen na čekací listinu na transplantaci srdce. Jeho srdce však bylo třemi infarkty natolik poznamenáno, že by se bez speciálního přístroje HearthMate II nového srdíčka nejspíš nedočkal. A proto se mu lékaři Nemocnice Podlesí rozhodli pomoci.

„Přístroj je umístěn uvnitř hrudníku, blízko srdce, je napájen bateriemi o velikosti většího mobilního telefonu. Nemocný je nosí na speciálním opasku pod košilí. Ve většině případů pacient s tímto přístrojem čeká na transplantaci a má díky pumpě větší šanci, že se transplantace dočká. U malé části nemocných se funkce srdce zlepší natolik, že je možnost přístroj po čase odstranit," potvrdil primář kardiochirurgického oddělení Nemocnice Podlesí Piotr Branny, který zákrok společně s dalšími dvěma lékaři provedl. Primář získal zkušenosti se samotným zákrokem v IKEMu, jeho kolegové z pražského pracoviště také přihlíželi prvnímu zákroku v Třinci.

Srdce na baterky

„Ze začátku jsem zvažoval, zda to všechno má vůbec smysl. Jaký to vlastně bude život? Ale pak jsem si řekl: ´No co, tak budu mít baterky na zadku, jsou přece horší věci!´ Když jsem se probudil, byla to ohromná úleva. Nic mě nebolelo. Můžu bez potíží dýchat, nic mě nebolí, už dokážu chodit i po schodech. Je to fajn, akorát je člověk omezený batohem, ale i na to se dá zvyknout," vyjádřil své pocity Pavel Fišer.

Příští týden bude propuštěn do domácí péče. Už se těší na svoji fenku Báru i přítelkyni, kterou čeká malé proškolení, v rámci něhož ji lékaři naučí Pavlovo „nové srdce" obsluhovat.

Jeho srdce funguje přes den v podstatě na baterky, které vydrží i několik hodin. V noci zapojuje pan Fišer své nové srdce do zásuvky.