„Nemám potřebu platit v obchodě kreditní kartou, vždy mám raději při sobě peníze. A nekupuji žádné velké věci,“ řekla Deníku osmnáctiletá Kateřina Olková. Studentka gymnázia podle svých slov kartou zatím platila jednou či dvakrát. „Připadá mi to zdlouhavé. Stojíte tam deset minuta a čekáte. Trvá strašně dlouho, než se všechno načte, než se terminál spojí s bankou,“ dodala. O svých spolužácích tvrdí: „Spíše vybírají z bankomatu, nevšimla jsem si, že by někdo z nich někdy kartou i platil.“

Terminály mívají problémy v sobotu

„Kontrolujeme podpisy, to určitě. Za den u nás kartou zaplatí tak deset lidí. Muž s kartou na ženské jméno, to by určitě neprošlo. Ještě se nestalo, abychom tady měli takový problém,“ prohlásila třiatřicetiletý žena za pokladnou místecké drogérie Rojal. „Jednou byl odlišný podpis, to ano, ale když se paní podepsala znovu, už to sedělo,“ řekla. „Problémy s terminály jsou většinou v sobotu, to se čeká. Nebo přes týden kolem poledne,“ všimla si. „Musí sedět podpis. Kolikrát se lidé diví, proč ho ještě chceme, když znají PIN. Ale obojí je důležité,“ myslí si dvaačtyřicetiletá Zuzana Knězková z prodejny HIS Jeans na náměstí Svobody. „Kartami u nás platí častěji muži než ženy. Já ve svém okolí znám tři lidi, kteří platební kartu vůbec nepoužívají. Říkají, že si na to nemůžou zvyknout, že při placení v hotovosti mají větší přehled,“ poznamenala Knězková.

Žena už bankám nevěří, platí hotově

Přes náměstí je prodejna DNA. V ní zaměna pohlaví projde, podle devětadvacetileté prodavačky ale musí být nahlášená. „Zákaznice víceméně samy dopředu řeknou, že mají manželovu kartu. Stává se to tak jednou za čtvrt roku,“ uvedla. „Dá se to kontrolovat, tady žádný frmol nemáme.“

„Byla doba, kdy jsem kartou platila, ale v posledních dvou letech platím všechno hotově. Nevěřím ani bankám. Peníze jim dlouho nenechávám, vybírám všechno hned po výplatě,“ tvrdí čtyřiačtyřicetiletá Marie J. z Moravské Ostravy, která dlouho žila i ve Frýdku–Místku. „Hodně lidem se stalo, že se jim ztratily peníze z účtu, a banky to svedly na rodinné příslušníky. Vím, že se to děje. Mojí sestře se asi před dvěma lety takto ztratilo z účtu čtyřicet tisíc, právě od té doby jsem hodně opatrná. Když jsem kartu v obchodech používala, tak se mi nestalo, že by se na ty údaje podívali. Nikdo po mně nikdy žádný doklad nechtěl,“ uvedla Marie J. „Na záběrech z kamery nešlo nikoho poznat. Ochrana, ať už při vybírání u bankomatů nebo při platbách kartou, není kdovíjaká. A pokud je problém, oni to vždycky nějak vysvětlí.“ Platbu kartou naopak považuje za samozřejmost Igor Guňka z Frýdku–Místku. „Na co si dávám pozor? Dívám se jen na částku, kterou PINem potvrzuji,“ prohlásil. Na otázku, zda prodejci kontrolují základní údaje o držitelích karet, řekl: „Je to tak padesát na padesát.“