Tragédie se odehrála v roce 2020 v domově Kavkaz, kde žijí mentálně postižení muži. Osm lidí se tehdy udusilo kouřem, devátý život vyhasl později v nemocnici.

Podle posledních informací policie trestně stíhá ředitele ústavu Viktora Koláčka. Viní ho z obecného ohrožení z nedbalosti. Ten obvinění odmítá, brání se stížností.

Požár se 19. ledna časně ráno šířil ze společenské místnosti. Jako viníka kriminalisté následně označili klienta zařízení, který zapálil polštář na pohovce. Na základě znaleckého zkoumání byl hodnocený jako nepříčetný a jako osoba neschopná rozpoznat protiprávnost jednání a ani své jednání ovládat. Krajské zastupitelství pro něj zažádalo o zabezpečovací detenci, která je přísně střeženým zařízením na rozdíl od běžné psychiatrické léčebny. 

Událost otřásla celou zemí a zaznamenala ji i zahraniční média. Na obnovu domova posílali peníze "obyčejní" lidé, stranou nezůstala ani krajská a státní pokladna. Vybrané peníze přislíbili známí divadelníci a například i vietnamská komunita z Chomutova.

Nemenší pozornost pak veřejnost věnovala pohřbu obětí. Jmenovaly se Petr Altman, Miloslav Císař, Zdeněk Duna, Oldřich Gabriel, Martin Jano, Vladimír Klepetko, Daniel Ščepka a Roman Tinz. 

Náročná evakuace 

Hrůzný zážitek si z požáru odnesli snad všichni. Klienti Kavkazu, občané Vejprt a především pak lidé, kteří přímo přispěchali na pomoc, když šlo o životy. Velmi náročná a emotivní byla pro hasiče evakuace osob z domova. Postižení lidé byli zmatení. Probudili se a nevěděli, co se děje. Tiskli k sobě hračky a měli velký strach. I chlapi jako hory, profesionálové v uniformách či zkušení dobrovolníci, se museli srovnat s velkou tragédií. 

Rok po těchto událostech se klienti mohli vrátit zpátky do domova. Opraveného, zmodernizovaného a bezpečného Kavkazu. Městská správa sociálních služeb mohla část darů využít i k úpravě dalších budov s klienty.

Leckomu se po těchto událostech vybavil ještě mnohem větší požár, který se odehrál jen pár kilometrů od Vejprt před téměř čtyřiceti lety. Požár Ústavu sociální péče v Měděnci v roce 1984. V plamenech tehdy zahynulo 26 mladých žen, vesměs bezmocných, mentálně postižených klientek zařízení. Oheň založila jedna z dívek, tehdy šestnáctiletá Eva, která přitom do podobného zařízení vůbec nepatřila. Touto tragédií se inspiroval režisér Filip Renč a v roce 1992 vyšel známý film Requiem pro panenku. Jde však spíše o dramatizaci námětu, než o věrné vykreslení tehdejší reality.