Čtyřiasedmdesá­tiletá Ludmila Musálková do loňského roku vlastnila trafiku u místeckého náměstí. Přepsala ji na dceru, ale do práce chodí důchodkyně dál. „Trafiku jsme si s manželem pořídili hned po revoluci v roce 1990. Byla vlastně pro naše mladé, kteří v té době neměli práci. Nakonec se to vyvinulo tak, že jsem ji na dceru přepsala až po sedmnácti letech, kdy mi bylo třiasedmdesát,“ vzpomínala ve středu Ludmila Musálková.

„Jsem tady každý den od půl desáté. A když jsou děti nemocné, tak zaskočím i za ně,“ přiblížila. „Nevím, jak dlouho se to dá ještě táhnout, ale chci dceři pomáhat, dokud to půjde.“ Deník oslovil i osmašedesátiletou bývalou učitelku z Frýdku-Místku.

„Mám tolik práce, že si nemohu stěžovat. Dělám předsedkyni společenství vlastníků bytových jednotek a v další organizaci zapisovatelku,“ řekla bývalá kantorka, která si nepřála zveřejnění svého jména. „Zapisovatelku dělám zadarmo. Za předsednictví je odměna, díky které si mohu zajet na dovolenou, ale dělám to proto, že jsem ráda s lidmi. Vedu schůze, které jsou jednou ročně, jednou za měsíc se schází i výbor,“ přiblížila.

„Zajděte si k Vietnamcům, ti zaměstnávají jenom důchodce,“ radil redakci dvaapadesátiletý muž na náměstí Svobody. I on chtěl ale zůstat v anonymitě. Rozšířený názor, že senioři si přivydělávají zejména ve stáncích či kamenných obchodech vietnamských podnikatelů, podporuje rovněž kamelotka Jaroslava Šindlerová.

„Dostávají tam dvacet korun na hodinu. Za to by normální lidé nemohli dělat. Tu částku jsem si nevymyslela, vím to přímo od těch důchodkyň, pár jich totiž znám,“ tvrdí Jaroslava Šindlerová, která v ulicích města prodává charitativní časopis. V okrese ke konci ledna pobíralo jeden z šesti druhů starobních důchodů celkem 30 585 lidí, přesněji 14 199 mužů a 16 386 žen.

„Kolik z nich zároveň ještě pracuje, to nemáme šanci zjistit,“ řekla redakci Jana Švrčinová, vedoucí oddělení důchodového pojištění na Okresní správě sociálního zabezpečení ve Frýdku-Místku. „Statistika pracujících důchodců neexistuje,“ soudí i zástupce ředitele frýdecko-místeckého úřadu práce Jan Polášek. „Teoreticky patří ke skupině lidí nad padesát let, kteří jsou handikepovaní věkem,“ řekl.

Nezaměstnanost v regionu v lednu klesla na rekordních 7,66 procenta. Zaměstnavatelé také nabízeli hned 1565 volných pracovních míst, o 437 míst více než před rokem. Polášek si myslí, že z této situace mohou těžit rovněž důchodci. „Pokud skutečně chtějí pracovat, tak i oni teď mají určitě větší šanci získat místo – to má logiku. Mají naději třeba v odborných řemeslech, o kterých se říká, že vymírají. Pokud je to kvalitní, zralý odborník, může po něm ten zaměstnavatel, který hledá kupříkladu obráběče nebo kvalifikované řemeslníky, sáhnout,“ poznamenal Jan Polášek.

„Profese, u kterých bychom upřednostňovali důchodce, podle mých informací nemáme. Přímo v provozu, kde je bezpodmínečně nutné mít určitou sílu a dobré zdraví, si nedovedu představit, na jakém postu by to mohlo být. To by mohlo být i životu nebezpečné,“ řekla Deníku mluvčí Třineckých železáren Dušana Chreneková. Mezi více než pěti tisíci zaměstnanci železáren tak senioři tvoří zanedbatelnou část pracovníků. „Je možné, že mohou najít uplatnění v administrativě nebo jako dopisovatelé firemního týdeníku Hutník,“ poznamenala mluvčí.

Co si o prácovních příležitostech pro důchodce myslíte vy? Jaké jsou vaše vlastní zkušenosti, případně zkušenosti vašich blízkých? Napište nám o nich.

Své názory můžete vkládat přímo do diskuze u článku. Pokud je vaše myšlenka obsáhlejší, nůžete ji vložit do rubriky čtenáři píší. Pak máte šanci, že váš názor otiskneme i v novinách.

(lew)