O výstavbě frýdecké synagogy bylo rozhodnuto na počátku 60. let 19. století, v době, kdy byli židé zrovnoprávněni s ostatními občany, docházelo k jejich větší migraci, změnám v organizaci jejich náboženského života a konečně i k sociálnímu vzestupu, což jistě sehrálo svou roli.

Pro stavbu bylo vybráno místo mezi frýdeckým zámkem a bazilikou, nad dnešní Revoluční ulicí. Blízkost staveniště a baziliky vzbudila u frýdeckých měšťanů značný nesouhlas a magistrát se vyslovil proti tomuto úmyslu, ale okresní hejtman jejich názory nesdílel a úmysl stavět synagogu zrovna na tomto místě odsouhlasil. Pozemek poskytl zdarma majitel těšínské komory arcivévoda Albrecht, který dokonce dodával na stavbu za zvýhodněných podmínek i stavební dříví. Synagoga byla postavena podle plánů architekta Ambrože Zapletala z Frenštátu pod Radhoštěm, její stavba trvala jeden rok a slavnostně otevřena byla dne 14. září 1865.

Nejednalo se o honosnou stavbu, spíše o stavbu stylově jednoduchou. Po vstupu do budovy se návštěvník ocitl v předsíni, z níž se dále vycházelo na ženskou galerii, nebo do převlékací místnosti pro muže a chór. Za dalšími dveřmi se nacházela hlavní loď templu, která pojala zhruba 200 osob. Po zhruba třiceti letech došlo k rekonstrukci synagogy, která se už ukazovala kapacitně nedostačující. Plány přestavby tentokrát vypracoval stavitel Rudolf Aulegk. Největším zásahem bylo zvednutí krovů, což umožnilo postavení nových dvou galerií oddělení pro ženy. Interiér byl nově vymalován a opatřen varhanami. Novou podobu synagogy už známe z pohlednice vydané na počátku 20. století.

V noci z 13. na 14. června roku 1939 došlo k požáru, který synagogu takřka celou zničil. Zůstaly pouze obvodové zdi. Ačkoliv zástupci pojišťovny ve své zprávě po prohlídce poškozeného objektu konstatovali, že nosné zdi umožňují obnovu synagogy, a ačkoliv židovská náboženská obec měla v úmyslu toto učinit, kompetentní úřady, které byly tenkrát v moci nacistů, nařídily úplnou demolici objektu, k čemuž nakonec došlo na konci roku 1940.

Příčina požáru ani případní viníci nebyli oficiálně zjištěni, městský kronikář měl ale ve věci jasno: „Všichni se shodovali v tom, že synagoga byla vevnitř důkladně polita benzinem nebo petrolejem a zapálena“. Této domněnce by odpovídala i skutečnost, že ačkoliv hasiči se na místo dostali velice brzy, požár byl natolik rozsáhlý a žár silný, že objekt nebylo možno hasit a zásah se omezil vlastně jen na ochranu okolních objektů.

Synagogu už tedy ve městě nemáme, o významném vkladu židovské menšiny do historie našeho dvojměstí však stále svědčí řada jiných dosud dochovaných památek, zejména tovární budovy a také svým způsobem znovuobjevený židovský hřbitov.

Tomáš Adamec, ředitel Státního okresního archivu Frýdek-Místek