Jako o zlém snu, hrůze či šílené katastrofě hovoří zpětně lidé o vlakovém neštěstí, které se stalo v pátek dopoledne ve Studénce na Novojičínsku.
„Byla to rána, až se nám zatřásl barák. Vyletěli jsme okamžitě ven a dívali se na to. Hrůza, jako v katastrofickém filmu, chtělo se nám brečet,“ sdělila například Deníku žena, jejíž rodina bydlí hned u osudového mostu, tedy přímo u místa tragické nehody, která si vyžádala snad konečných sedm lidských životů.

Tank české armády, největší kolejový jeřáb, který je v této zemi k mání, a také více než sto lidí pracujících s obrovským nasazením pomohli výrazně k tomu, že už během víkendu byly odklizeny takřka všechny trosky a na železniční trati byl aspoň částečně obnoven provoz.

„Vlaky jezdí zatím po jedné koleji, v místě odstraňování následků nehody je rychlost snížena na třicet kilometrů za hodinu a místem vozí všechny vlaky dieselové lokomotivy, protože ještě není obnoveno trolejové vedení,“ uvedl mluvčí Českých drah Ondřej Kubala.

Zároveň přidal informaci, že dráhy začnou bezodkladně vyplácet odškodnění pozůstalým, zraněným i ostatním účastníkům železničního neštěstí ve Studénce. Pozůstalí po obětech dostanou každá dvě stě čtyřicet tisíc korun.

Usilovně pokračuje také vyšetřování okolností celé tragédie. Vyšetřovatelé vyslechli hlavního stavbyvedoucího subdodavatelské firmy, která prováděla práce na mostě. Dále byl vyslechnut stavbyvedoucí společnosti ODS – Dopravní stavby Ostrava, která byla generálním dodavatelem stavby zříceného mostu. Firmy podle dosavadních informací tvrdí, že se dělaly pouze přípravné práce na večerní výsun mostu.

„Zjišťuje se, jak mohlo k uvolnění konstrukce, včetně pádu těžké techniky do staveniště, dojít. Zejména jakou roli mohlo sehrát selhání lidského faktoru, jakou vada materiálu a jakou selhání stavební techniky,“ vyjádřil se šéf společnosti ODS – Dopravní stavby Ostrava Tomáš Vítek.

Než se tedy skutečně zjistí, kdo za tragédii mohl, tak to ještě nějaký ten čas potrvá. Lidé, kteří v okolí neštěstí bydlí, však říkají, že stavaři neměli mostní konstrukci dobře zajištěnou.

„Už dva dny předtím mi švagr, který dělá na dráze posunovače, říkal, že pod tím mostem jel a že měl strach, aby to na něj nespadlo. Že to bylo nějak nebezpečně nakloněné,“ uvedl přímý svědek neštěstí, který nechtěl zveřejnit své jméno.

Podle strojvůdce Jiřího Šindeláře, který srážku jako zázrakem přežil, ale nebylo místo, kde došlo k páteční tragédii, předtím nebezpečné. I když kolega, který ho na trati Krakov – Praha nedávno zaučoval, mu údajně říkal, že ten most opravují s nějakými nesnázemi. Nešťastné ale podle něj byly spíše ty „všudypřítomné osmičky“.

„Stalo se to 8. 8. 2008 ve vlaku Comenius 108. Číslo lokomotivy bylo 2018. A navíc mi teď říkáte, že šlo o 88. srážku vlaku s tělesem na kolejích v tomto roce. V tom musí být něco smolného,“ zamyslel se nad magií čísel strojvůdce.
V této souvislosti nezbývá než doufat, že v některé z nemocnic v kraji, kde jsou stále hospitalizováni těžce zranění, nepřibude ještě osmá oběť.