Již z dálky vidím, jak v reflexní vestě usměrňuje jedoucí vozidla, aby chodci, převážně žáci, mohli bezpečně přejít.

„Kde máte vestu,“ zeptala se mě hned po příchodu. „Mohla jste mi pomoci, aby jste se aspoň trochu zahřála. Doufám, že jste pořádně oblečena, protože tu budete muset vydržet stát do osmé hodiny. V chladnějších dnech je teplé oblečení nutnost. Celý den trávíme venku a do tepla se dostaneme jen o polední přestávce. Nejhorší kombinace je déšť a zima,“ dodala Lucie.

Zatím co zastavovala vozidla, popoháněla některé loudavé školáky: „Mladý muži, slečny, čekáme na vás.“ Školáci následně přebíhali. Velice zřídka však pozdravili. „ Strašně málo zdraví. Ale najdou se i výjimky a děti přecházející s rodiči pozdraví dříve, než sami rodiče,“ svěřuje se preventistka.

Necelá hodina uběhla a přesouváme se pěšky na dopravní hřiště ke sportovní víceúčelové hale. Prsty mám již slušně zkřehlé. Po trase se k nám přidává další kolegyně preventistka – Radka Vybíralová. Dovídám se, že na hřišti již čekají žáci čtvrté třídy se svou učitelkou. Do našeho příchodu se o ně postaral člověk z technických služeb, který mezitím rozestavěl dopravní značky a připravil přilby. Po vzájemném představení splnili žáci první úkol – důkladně si zavázat tkaničky. Na otázku, proč tak vlastně činí, shodně odpovídali: „Aby se nám nenamotaly do pedálů.“

Výuka na dopravním hřišti se skládá ze tří částí.

Seznámení s pravidly dopravního hřiště, seznámení s dopravními značkami a závěrečné ježdění na kolech dle předpisů. Takto se během dne vystřídají dvě třídy. Udržet si pozornost a kázeň těchto školáků, to vyžaduje notnou dávku autority a důslednosti, kterou tyto preventistky rozhodně mají. Každé vyrušování či dopravní přestupek je pokutován kliky a dřepy. Pořádek musí být, aby nedošlo k úrazu.

Při situaci na křižovatce se od dětí dovídáme, že přednost má řidič, který dojíždí do křižovatky jako první. Po nesouhlasném pokývání policistky, přichází na řadu druhá varianta – přednost mají zásadně holky!

Dnešní výuka se pomalu chýlí ke konci a preventistky odchází na polední přestávku. Po ní nastupují službu strážníka. Jejich náplní práce je dbát na pořádek, upozorňovat na přestupky, případně rovnou pokutovat.

„Je to práce s lidmi a hlavně o lidech. Každý má jiný přístup a záleží na povaze člověka. Někteří žijí v domnění, že našim úkolem je jen buzerovat. Já osobně tu potřebu nemám, vše jde vyřešit klidně. Najdou se lidé arogantní, kteří mi neopomenou říct, že mě platí ze svých daní, což je poslední dobou nějaký módní argument. Jindy, když jsem přistoupila k paní, abych ji pouze upozornila na to, že špatně zaparkovala, tak na mě doslova začala hystericky řvát, abych zajistila další parkovací místa.“

Každý den je pro Lucii Blehovou jiný. Pokud se z vysílačky ozve, že se jede na nějaký zásah, nasedá ke kolegům do auta a vyráží k případu. Městská policie tak řeší domácí násilí, sousedské vztahy, špatně zaparkovaná vozidla, opilé spoluobčany, bezdomovce a jiné záležitosti. „Kromě práce na přechodech a výuky na dopravním hřišti si nás také zvou mateřské školky, kde pořádáme besedy a přednášky. Upozorňujeme na problémy odhozených injekčních stříkaček, ale také jim předvedeme práci s policejním psem, nebo naši výstroj,“ vysvětlila.

„Děti ze školek jsou úžasné. Rády komunikují, stačí, aby se jeden rozpovídal a ostatní se okamžitě přidají. Když mi tedy zrovna neříkají, že maminka jela na červenou,“ usmívá se policistka.

V nově vzniklém informačním centru, které se nachází v křížovém podchodu, se preventistka Blehová střídá ve službách s kolegy. O prázdninách ji můžeme vidět při akcích Prázdniny ve městě.

Na otázku, zda ji lidé poznávají, odpovídá: „Už jenom proto, že vypadám, tak jak vypadám a že jsem ženská, tak si mě lidi hodně pamatují. Znají mě téměř všichni bezdomovci. Někteří mě zdraví a jiní dělají, že mě nevidí. Při této práci si vyslechneme nejen spoustu nadávek, ale potkávám i hodně příjemných lidí. Tato práce mě však baví, už jen proto, že každý den je jiný.“

Bez ohledu na počasí, v zimě ve sněhu, v létě na kole jako cyklohlídka si tak Lucka Blehová plní svou práci. Není divu, že po náročném dni se doma ráda oddává tichu a klidu.