Slabikáře, početnice, školní atlasy, dřevěné kuličkové počítadlo, globus s německými popisky či dobová vysvědčení.

To vše mají možnost ještě do neděle spatřit návštěvníci kulturního domu v Bašce. Výstava je věnována 160. výročí historie školství v obci a 110. výročí Základní školy v Bašce.

„Lidé si například mohou prohlédnout školní pomůcky tehdejších žáků, učebnice, písanky. Spoustu věcí je také možné si osahat. Starší exponáty nám ochotně zapůjčilo Muzeum Beskyd," prozradila učitelka Romana Kubicová, která výstavou provázela.

V sále jsou tak k vidění kromě starých dřevěných lavic s otvory na kalamáře i dobové fotografie a dokumenty, které mapují vývoj školství v obci. Expozici pak doplňují významné osobnosti obce, jakými byli například učitel, básník a spisovatel František Směja, či legionář generál Cyril Langer.

„První jednotřídní škola byla postavena v roce 1852. Jde o budovu staré pošty. Byla to škola triviální, jednotřídní pro více ročníků ve třídě, kde se učilo čtení, psaní, počítání a náboženství. Děti v průběhu jara, léta a podzimu docházely do školy nepravidelně, neboť musely svým rodičům pomáhat na poli a na pastvě. Školu tak navštěvovaly častěji v zimních měsících," popsal historii jejího vzniku historik obce František Vaníček.

Výstavu provázejí také výrobky nejmenších žáčků

„Jedná se o představy dětí, které vyobrazily školu svých snů. Druháčci vytvořili budovu naší školy, prvňáčci pak malovali obrázky. Když se pak zde tito školáčci přišli podívat, měli nesmírnou radost, že jsme jejich výtvory vystavili a že si je ostatní lidé mohou prohlídnout," popsala Romana Kubicová.

„Ze všeho nejvíce mě zaujaly zbraně. Byly moc zajímavé a hlavně se s nimi dalo máchat," smála se osmiletá Hanička Sanitrová. „Myslím, že to asi byly školní pomůcky do dějepisu," dodala.

Stejně jako všechny další příchozí děti, ani ona neodolala a zasedla do historické lavice. „No, vypadají normálně, ale jsou takové více zaoblené," popsala školačka.

„Myslím, že je to velice dobrý nápad. Lidé se tak dozví něco o historii školy a prohlédnou si pomůcky a učebnice, které už jen tak někde neuvidí," prohlásila Lenka Sanitrová, když na svá školní léta zavzpomínala při pohledu na Vlastivědu. Školu snů svých vnoučat si nenechala ujít ani Jana Lysková. „Pamatuji, když jsem se zde přestěhovala v šedesátém čtvrtém roce a moje děti chtěly globus. V té době byl zázrak jej sehnat. Tehdy ho měli v Tuzexu, byl i s malým světýlkem. V Sovětské knize pak měli český globus, ale to se na něj stály fronty jako na knížky. Jak se chodilo stát každý čtvrtek na nový titul, stálo se i na globusy," popsala Jana Lysková, když se zastavila u vystaveného globusu s německými popisky.