„Kvůli snížení příspěvku mám na krku dvě exekuce. Netuším, jak to budu řešit dál," říká Ludmila Krejčířová. Její jednadvacetiletá dcera Adéla trpí středně těžkou mentální retardací, poruchou osobnosti, specifickou vývojovou poruchou a dalšími potížemi. Proto potřebuje nad sebou neustálý dohled.

Osmitisícový měsíční příspěvek na péči o dceru tak byl pro Ludmilu Krejčířovou v podstatě jediným zdrojem příjmů. Občas vypomáhá v domově s pečovatelskou službou, čímž si měsíčně přilepší zhruba o tisícikorunu. Jinak ji však starost o potomka zaměstnává na plný úvazek. Úřad práce přesto na základě nového posudku Okresní správy sociálního zabezpečení snížil příspěvek na čtyři tisíce korun, ačkoli se zdravotní stav Adély Krejčířové nezlepšil.

„Bez dopomoci není schopná zapojit se do života ostatních. Nakoupit sama nezvládne, nezná hodnotu peněz a nedomluví se s prodavači či na poště," uvádí ve svém vyjádření sociální pracovník Günther Kuboň, který zároveň pracuje jako ředitel frýdecko-místeckého denního stacionáře Škola života. Právě tam postižená Adéla pravidelně dochází.

Problémy způsobila nová legislativa

Podstata problému tkví ve změnách ve způsobu posuzování nepříznivého zdravotního stavu. Od ledna 2012 totiž posudkoví experti popisují jen deset ucelených oblastí každodenního života člověka. Aby Adéla Krejčířová měla i nadále nárok na osmitisícový příspěvek pro svou matku, museli by lékaři potvrdit, že není bez cizí pomoci schopná zvládat minimálně sedm základních životních potřeb. Podle posudkového lékaře však dívka potřebuje pomoc jen v šesti oblastech v orientaci, komunikaci, oblékání a obouvání, péči o zdraví, osobních aktivitách a péči o domácnost.

„Od doktorů to je bezohlednost k integraci nemocných," myslí si Ludmila Krejčířová. Se svou dcerou se proti rozhodnutí odvolala. Podle ní totiž Adéla zvládá jen pod stálým celodenním dohledem také stravování či tělesnou hygienu.

Tím by se posunula ze druhého do nejvyššího, čtvrtého stupně závislosti, a místo aktuálních čtyř tisíc korun by příspěvek na péči činil dvanáct tisíc. Jednadvacetiletá dívka totiž kromě mentální retardace, silné oční vady a špatného sluchu trpí také epileptickými záchvaty a pouhým leknutím může dostat další záchvat.

Těžkou situaci rodiny Krejčířových navíc ještě zhoršuje fakt, že kvůli uznanému nižšímu stupni závislosti přišli také o dvousettisícový příspěvek na automobil, který se dostává jednou za deset let. „Byla jsem nucena oslovit nadace. Pomohly mi zaplatit sluchátka, které dcera potřebovala, a také náklady na stacionář," popisuje Ludmila Krejčířová, která bydlí s dcerou, synem a svou matkou v Palkovicích. Její manžel bydlící v jiné domácnosti se stará o invalidního bratra, finanční pomoc od něho Ludmila Krejčířová nemůže čekat. „Půjčuji si peníze od mamky, banka mi nic nedá," říká šestačtyřicetiletá žena. Její dcera Adéla sice pobírá devítitisícový invalidní důchod, to však sotva pokryje náklady na stacionář a benzin. „Teď navíc budu platit dvacet tisíc za opravu auta," dodává Ludmila Krejčířová.

Případů, kdy se lidem snížil příspěvek na péči, se v poslední době objevilo více. „Lidé mají právo na námitky a odvolání, můžeme udělat chyby. Pro lékaře je nová metodika přínosná, dřív jsme popisovali šestatřicet úkonů, nyní deset základních životních potřeb," hodnotí vedoucí oddělení lékařské posudkové služby Petr Jiřík z frýdecko-místecké Okresní správy sociálního zabezpečení. Ludmila Krejčířová s dcerou zatím v napětí očekávají výsledek odvolacího řízení.