Místní podnikatel ji měl splatit k 31. prosinci loňského roku. Je však pravděpodobné, že Jablunkov o miliony přišel. „O žádné půjčce se s vámi bavit nebudu, obecně se nebudu bavit s žádnými novináři. Zeptejte se starosty – on je povolaný, vyvolený, on je ten, který říká pravdu,“ řekl v pátek redakci Bedřich Čmiel.

„Ještě jsem to neověřoval, ale je to tak absurdní myšlenka, že by to bylo zbytečné. Prostě to nezaplatil,“ řekl dnes jablunkovský starosta Petr Sagitarius. „S úroky je to 26 milionů. Z pana Čmiela ale bude velmi těžké vymoci jakoukoliv částku,“ poznamenal.

Bedřich Čmiel působil od roku 1994 v jablunkovském zastupitelstvu, objevil se na vítězné kandidátce ODS a nezávislých. Před časem Deníku řekl, že půjčka je bezúročná. Zároveň však odmítá, že by byl svými tehdejšími kolegy jakkoli zvýhodněn. „Já už jsem skutečně slyšel hodně blábolů, ale tohle ještě ne. Ani kupní smlouva, ani smlouva o půjčce nejsou lukrativní. Těch jednání jsem se neúčastnil, tu půjčku napsali právníci města,“ tvrdí Bedřich Čmiel.

S tím Sagitarius nesouhlasí. „Je tam třináctiprocentní roční úrok. Pan Čmiel to nijak nezpochybnil, pod smlouvou je jeho podpis,“ poznamenal jablunkovský starosta.

Půjčka s dvanáctiletou splatností souvisela s prodejem hotelu Horal a kulturního domu, které od města získal právě Bedřich Čmiel. O nemovitosti však později v soudních sporech přišel. - více ZDE

Přečtěte si také: Hotel Horal je oficiálně na prodej

Podnikatel prý ODS ublížil

„Půjčka? Tehdy už jsem u toho byla, vím svoje,“ řekla Deníku dlouholetá jablunkovská zastupitelka za ODS Dagmar Adamová. „Vím, kdo tehdy vyjednával, pamatuji si, že říkali, že je všechno v pořádku. Tak se to jen schválilo. Dnes se ti samí lidé tváří, jako by o ničem nevěděli,“ uvedla Adamová bez bližších podrobností. „Vize pana Čmiela, když začínal, byla obrovská. Všichni věřili tomu, že ten kulturák bude, tehdy panovala obrovská euforie. Mě to strašně mrzí, také kvůli tomu, že kauzou poškodil místní ODS. Pan Čmiel můj názor zná, řekla jsem mu ho,“ poznamenala Adamová.

Kulturní dům v Jablunkově, kdysi chlouba města, zavřel své brány 1. dubna 1987. Od té doby je v rekonstrukci. „Je to strašná ostuda. V osmdesátých letech jsem tam chodila na čaje i na koncerty. Mé děti dnes nevědí, co je kulturák,“ prohlásila dvaačtyřicetiletá Věra Marekwicová. Podobně v nedávné anketě Deníku odpovědělo i několik dalších dotázaných.

Bedřich Čmiel však odmítá, že by si kvůli kauze mezi jablunkovskými obyvateli udělal nepřátele. „Protože se mě ptáte jako novinář, řeknu vám, že žádné negativní reakce necítím. Ale ať už řeknu cokoli, 99 procent lidí můj názor stejně nebude chtít číst. S tím nic nenadělám.“ Zajímavý je Čmielův komentář k taktice města, které v posledních letech proti podnikateli velmi tvrdě postupuje. „Pozor, starosta za to nemůže, tam za nitky tahá někdo jiný,“ tvrdí podnikatel.

Radnici pomohla chyba vlastních úředníků

Za rozhodnutím soudu o neplatnosti kupní smlouvy z roku 1993 stála paradoxně chyba jablunkovských úředníků. Soud dospěl k závěru, že nedodrželi třicetidenní lhůtu pro oznámení záměru na úřední desce. Převod nemovitostí na manžele Čmielovy zastupitelé schválili 26. března 1993, tedy dva dny předtím, než informace z vývěsky zmizela. „Nikdo si tehdy neuvědomil, že únor je o tři dny kratší,“ vysvětlil starosta Petr Sagitarius. Na chybu se přišlo až dodatečně. „Způsob, jak se tomu dostat na kobylku, jsme hledali tři roky,“ přiznal před časem starosta. „My jsme neplatnost kupní smlouvy nezavinili, zákon porušilo město," zdůraznil Čmiel. Soud přitom konstatoval, že smlouva byla formulována velmi jednostranně a v neprospěch města Jablunkova.