První zastávka cestovatelů patřila káhirské konzervatoři, kde byl Zdeněk Hromádka přizván ke konzultaci a praktické intonaci nových jazykových rejstříků, dodaných německou firmou Giesecke. „Báječná přátelskost, usměvavost a vstřícnost našich egyptských hostitelů neznala mezí. I díky ní práce na varhanách nám rychle šla od ruky, a proto jsme měli dostatek času na prohlídku světoznámých památek, nevyjímaje pyramidy v Gíze, návštěvu Údolí králů v Luxoru, Egypského muzea a mnoha a mnoha dalších pozoruhodností,“ řekl Hromádka. „V Káhiře bychom nejraději zůstali, k tomu nás naší přátelé varhaníci velmi přemlouvali, ale příslib jeruzalémským farnostem provést prohlídku stavu jejich varhan nás zavazoval sbalit kufry, opustit slunnou Káhiru, přeletět do Tel-Avivu a dojet do Jeruzaléma. Zvláštností je, že Izrael nepovažuje za hlavní město Tel-Aviv, nýbrž Jeruzalém. Město, kterému se na celém světě neřekne jinak nežli Svaté město. A právem si jej zaslouží. Leží asi 20 kilometrů od Mrtvého moře, 10 kilometrů od Betléma a přibližně 10 kilometrů od nejstaršího a nejníže položeného města světa – Jericha (220 metrů pod hladinou moře a stáří snad 10 000 let,“ dodal Hromádka.
Jeruzalém
„Příjezd do Jeruzaléma nelze začít ničím jiným, nežli úžasným pohledem z Olivové hory na starý Jeruzalém, kde se pod námi rozprostírá Getsemanská zahrada, místo poslední večeře Páně, tradičně slavené na Zelený čtvrtek. Byla jsem připravena na to, že není dobré jet zde s příliš velkým očekáváním, člověk pak může být i zklamán. Ona totiž známá místa, jak je známe z fotografií a televize, ve skutečnosti nejsou tak impozantní,“ řekla Marcela Karásková. Jeruzalém je město tří světových náboženství: judaismu, křesťanství a islámu.
„Staré město Jeruzalém, které jsme si za čtyři dny celé prošli, se dělí na tři části. Židovskou, křesťanskou a muslimskou. Z těch křesťanů je asi nejvíce Arménů. Na východě města je nejposvátnější místo celého Izraele – Chrámová hora, kde snad nechal král Šalamoun na příkaz svého otce krále Davida postavit chrám. Ten byl ale v 6. století zničen a jeho zbytky se prý dochovaly pod muslimskou mešitou s obrovskou zlatou kopulí, nepřehlédnutelnou dominantou Jeruzaléma, zvanou Al-Aksá,“ upřesnila Karásková, která se od luteránského pastora také dozvěděla, že židovský stát vytýká Arabům neohleduplnost k židovským památkám (odstraňování důkazů o židovské přítomnosti – například pod zmíněnou mešitou). V roce 1967 Izrael získal za šestidenní války celé jeruzalémské Staré město, kde se dohodli s muslimy, že oni budou spravovat jeho okrsek, ale Izraelci budou mít z bezpečnostních důvodů přístup jen jedinou malinkou brankou – a od té mají jediný klíč pouze oni.
Ježíš Kristus
„Být a vstřebávat do sebe dojmy se zážitky v Jeruzalémě nelze jinak, nežli procházet místy kde žil, zemřel a vstal z mrtvých Ježíš Kristus. Začali jsme na Olivové hoře prohlídkou Getsemanské zahrady, těsně sousedící baziliky Utrpení, kde jsme po prohlídce a vyzkoušení varhan pěšky pokračovali z místa Ježíšova zatčení den před Velkým pátkem. Naše další cesta vedla po stopách Ježíše, kdy nesl svůj kříž, zastavovali jsme se u jednotlivých zastavení, v hlavě si vybavovali naše znalosti o jeho posledních chvílích života. Uvědomovali jsme si, umocněni atmosférou, že zde asi soužití všech křesťanských církví není jednoduché. Řecká ortodoxní církev je více orientována na svatá místa, zatímco luteránská a anglikánská církev jsou víceméně orientovány na pastoraci,“ prozradila Karásková.
„Konečně naše cesta nás dovedla do baziliky Svatého hrobu, kde prý údajně sv. Helena v roce 325 objevila kříž. Na jeho místě nalezení nechal její syn císař Konstantin postavit chrám, ten byl ale zbourán. Až v 11. století nechali chrám znovu postavit Křižáci. Zvláštní je nyní například vlastnictví našeho posledního zastavení – baziliky Svatého hrobu, kde jsou tři vlastníci: řecká, arménská a latinská církev (ta je zastupována františkány),“ vysvětlila Karásková. Mezi nimi je jisté rivalství. Například na Golgotě, místě Ježíšova ukřižování, slouží mše arménští a františkánští kněží. Je to kus skály v bazilice, o níž se říká, že je posledním pozůstatkem Golgoty-Kalvárie. „Jednoduše řečeno. Bazilika je považována za Ježíšův hrob a malá skála uvnitř představuje Golgotu. Velikou zvláštností je, že baziliku otvírají a zavírají muslimské dvě rodiny, už staletí bdí nad smírem křesťanských církví a klíče si předávají z pokolení na pokolení. Jsou nějakou takovou smírčí stranou, poněvadž církve by se nedomluvily mezi sebou. Vádžím Musajbe mi řekl, že se nedávno i kněží mezi sebou poprali kvůli malichernosti v bazilice. Pokud si člověk chce představit, jak to asi před dvěmi tisíci lety tady skutečně bylo, musí zavřít oči, oprostit se od ruchu turistů, nevšímat si kýčovitého inventáře kostela a vnitřně vnímat to úžasné fluidum a atmosféru místa, kde skonal Pán Ježíš Kristus. A jen za tento krátký nádherný prožitek stojí všechny postoupené cestovatelské útrapy,“ dodala na závěr vyprávění Marcela Karásková.
FRANTIŠEK VANÍČEK
