Osud ho zavál až za polární kruh na americkou radarovou základnu, podobnou, jakou nyní Američané plánují zbudovat v Česku.
„V osmašedesátém jsem se stal předsedou závodního výboru odborů plzeňské škodovky. Když přišli Rusi, protestoval jsem proti jejich vpádu a vystoupil jsem s tím, že jsou vrazi, protože pozabíjeli třicet milionů vlastních lidí. Dostal jsem se na černou listinu,“ vzpomínal Břetislav Bednář. Začal se bát o svou bezpečnost. „Kamarádi mi pomohli přidat se k zájezdu do východního Berlína, odkud jsme měli na jeden den vyjet i do západní části. Tam jsem požádal o politický azyl,“ povídal Bednář. Dostal se do utečeneckého tábora a později se mu podařilo v Německu najít práci elektrikáře. Našetřil na letenku a vydal se do vysněné Ameriky.
„V Americe jsem vystudoval vysokou školu a po pěti letech jsem dostal americké občanství. Ve stejné chvíli, kdy jsem se stal Američanem, jsem ztratil české občanství. Nedařilo se mi ale sehnat práci,“ popisoval. Našel inzerát v novinách, že americká armáda přijme elektrikáře s vysokoškolským diplomem, americkým občanstvím a bezpečnostní prověrkou. Moc tomu nevěřil, avšak odepsal. „Po čase zazvonil telefon, na drátě byl Pentagon a ptali se, jestli do dvou týdnů mohu odletět do Grónska. Mohl jsem,“ konstatoval bývalý uprchlík. Vojenským speciálem se dostal za polární kruh na největší radarovou základnu světa. Když se mu po roce působení podařilo opravit mimořádnou závadu, povýšil. Potom znovu a po třech letech potřetí. To už šéfoval sto dvaceti lidem. Šest let vydržel v Grónsku a potom jako specialista na vojenské elektrárny prošel různými americkými vojenskými základnami po celém světě. „Jako důstojník amerického letectva jsem několik let sloužil u varovacího systému balistických raket. Byl to podobný systém, jako se má budovat v Česku, teď je jen mnohem modernější. Podle mne se radarů lidé vůbec nemusí bát. Na vlastní oči jsem viděl, že je systém vybavený spolehlivými bezpečnostními prvky a mimoto kvůli jednomu radaru rozhodně nehrozí, že by Rusko rozpoutalo třetí světovou válku,“ míní Břetislav Bednář.
Jeho poslední vojenskou štací byl před čtrnácti lety Egypt. „Postihla mě mozková příhoda, proto jsem se vrátil do Států a odešel do civilu. Než jsem odešel z republiky, narodil se mi syn. Chtěl jsem ho ještě vidět, proto jsem se před třinácti lety vrátil domů. Našel jsem ho. Když byl malý, řekli mu, že jsem mrtev a vychoval ho někdo jiný. Naše setkání pro něj bylo velkým překvapením. Několik roků jsem s ním pak dokonce bydlel,“ svěřil se Břetislav Bednář. „Zase jsem tu začal nový život a před deseti lety se tu dokonce oženil. Myslím, že už tu také umřu. V hlavě jsem Američan, ale v srdci pořád Čech,“ dodal.