„První fotoaparát, který jsem držel v ruce, byl Zenit. Tam se ještě nastavovalo pomocí symbolů, kterými byly mráček, sluníčko a podobně. To mi bylo kolem osmi let a fotil jsem například, když jsme s rodiči byli na dovolené,“ prozradil fotograf, který tehdy vůbec netušil, že mu fotografování může učarovat. „Až později mi kamarád ukázal fotoaparát Pentax ME Super. To už byl poloautomat, kde se expozice nastavovala poloautomaticky. V tomto okamžiku jsem se k fotografování postavil čelem a začal se mu více věnovat,“ řekl Rydl s tím, že tehdy mu bylo asi dvacet let. „Proti focení v dětství, to pro mě bylo něco jiného. Tehdy člověk zmáčkl spoušť a fotka byla hotova. U přístroje Pentax si už člověk musel více vyhrát s časem, clonou. Bylo potřeba udělat i více snímků, aby výsledek byl dobrý,“ dodal fotograf.

Ten v té době pobýval v Londýně. „Fotil jsem Londýn a dění v něm. Pokud byl čas, vyjel jsem i mimo město a fotil například přírodu,“ vybavoval si Rydl. S vyvíjecí se technikou si Radek Rydl později pořídil fotoaparát Nikon F 80. „V té době to byl poslední amatérský aparát, pak už následovaly profesionální přístroje. Bylo to v roce 1998 a přístroj stál 17 tisíc korun. Tehdy jsem začal používat i kvalitnější filmy – Fuji Sensia II. Ač se už používaly digitální fotoaparáty, já jsem se tomu stále bránil a držel se analogového focení,“ prozradil Rydl. Však náklady na analogové fotografování byly stále vyšší, a tak se postupem času Radek Rydl nechal kamarádem přesvědčit a pořídil si digitální fotoaparát Canon, s kterým fotí dodneška. Radek Rydl si nikdy fotografie sám nevyvolával. „Vlastně jsem pro tento účel neměl dostatečné prostory a nenašel se nikdo, kdo by mi k tomu řekl více informací. Jako samouk jsem se k vyvolávání nedostal,“ dodal Rydl, který se ale vždy snažil o to, aby jeho filmy byly vyvolány ručně. „To se ne vždy podařilo, ale časem stejně začalo vše směřovat k digitální technologii,“ upřesnil Rydl, jež se považuje za všeobecného fotografa.

„Ale rád fotím přírodu a děti. Ty se fotí strašně dobře, protože jsou přirozené, na nic si nehrají. Rád bych se ale více věnoval reportážním fotografiím, chtěl bych zachycovat realitu života obyčejných lidí,“ vysvětlil fotograf, který má mezi svými snímky i nejoblíbenější fotografii. „Snímek zachycuje rozbouřené moře na Islandu. Tehdy jsme měl štěstí, že vítr šel od břehu, proto jsem se dokázal přiblížit do bezprostřední blízkosti a zachytit tak dění rozbouřeného moře. Kdyby šel opačný vítr, stříkající slaná voda by mi zničila fotoaparát. Celkově to pro mě byl silný zážitek,“ prozradil fotograf.

Radek Rydl začíná i s vystavování fotografií. „Zatím jsme s kolegou měli dvě výstavy v Tovačově na zámku. Rádi bychom ještě do konce roku nějakou výstavu uspořádali ve Frýdku-Místku,“ uzavřel fotograf, který zatím neuvažuje, že by vydal své fotografie knižně, ale reálná se mu jeví kalendářní podoba jeho snímků.