„Modelařit jsem začal kolem svých patnácti let. To se dělaly upoutané modely, protože ani jiná možnost nebyla. Během dalších pěti let jsem se dostal k rádiem řízeným modelům,“ prozradil čtyřicetiletý Hradil s tím, že se jednalo o modely s rozpětím křídel asi jeden metr a rovněž motory byly malé. „Postupem času, kdy se začaly objevovat další možnosti na trhu, jsem se začal zajímat o obří modely letadel. Motory jsou již silné, benzinové, rozpětí křídel je větší, ale zároveň jsou kladeny i jiné nároky na stavbu modelu i vybavení,“ vysvětlil modelář, který dva roky sháněl potřebné podklady a věci, než se pustil do stavby svého prvního obřího modelu. „To byl dvojplošník, který jsem stavěl asi tři roky. Bylo to velmi pracné. Náročnost spočívá v tom, že člověk si musí všechno navrhnout sám, protože se nejedná o žádnou stavebnici. Tento model jsem pak úspěšně zalítal a také jsem se jej naučil ovládat. Obří modely jsou totiž odlišné proti těm menším,“ dodal Hradil.

Ten pak zatoužil mít ještě větší model, proto se díval po různých leteckých monografiích i zahraničních. „Pak se mi zalíbil typ amerického sportovního hornoplošníku pro dvě osoby. V tomto letadle se piloti například učí základní techniky pilotáže. Ale na tento model nebyly žádné podklady, proto jsem si vše musel překreslit, navrhnout. Celá stavba pak trvala pět let. Cena materiálu včetně elektroniky a motoru byla kolem šedesáti tisíc korun. Pak si musíte připočíst práci, která byla asi dva tisíce hodin čistého času během těch pěti let,“ vypočetl Hradil s tím, že vše na tomto modelu je vyrobeno doma. „Kamkoli s tímto modelem přijdu, je to originál, což se mezi modeláři cení,“ dodal modelář, který zatím vyrobil dva obří modely. „Ale už teď plánuji stavbu ještě většího modelu, který bude dvoumotorový. Jednalo by se o záchranné hasičské letadlo, které lítá v Kanadě a hasí lesní požáry. Tak mě čeká pět šest let práce, pokud to manželka schválí,“ smál se Hradil.

René Hradil se jako člen místeckého klubu účastní různých modelářských akci po celé České republice i zahraničí. „Nejedná se o soutěže. Jezdíme na akce kolegů, kde ukážeme své modely. Byl jsem tak například i v Polsku, Rakousku. Jsou to takové spřátelené setkání modelářů, kde si navzájem vyměníme své zkušenosti a zároveň předvedeme něco lidem,“ vysvětlil Hradil.