„Tato akce je zde prvně, zároveň je spojena s přeshraniční spolupráci, proto jsou zde i zahraniční řezbáři ze Slovenska. Téma bylo směřováno k dětem a znělo: Pohádka v dřevě zakletá,“ prozradil Cidlík s tím, že zde devět řezbářů vytvářelo devět soch. Tomáš Cidlík ze dřeva vytvářel čarodějnici na koštěti. „Já jsem byl osloven již vloni, abych dal dohromady partu řezbářů, kteří by zde pracovali,“ dodal Cidlík.

Podle něj je v současné době řezbaření pod širým nebem, které se i hodně prosazuje, velice módní. „Mně osobně nevadí, že mě při práci lidé pozorují, horší to je s počasím. Hlavně letošní je velice extrémní, několik dnů prší, pak přijdou vedra. To obtěžuje člověka, který jde nakoupit. Já musím pracovat deset hodin s motorovou pilou a dlátem, to je pak dosti nepříjemné,“ svěřil se Cidlík, který po podobných akcích jezdívá každoročně od května až do října.

Tomáš Cidlík pořádá pro zájemce o tuto činnost školy. „Dělávám je asi třináct let, vždycky na začátku léta. V době, kdy jsem začínal já, tohle chybělo. Nebylo potřebné nářadí, odborné knížky. Já jsem začínal ve třiceti a byla to v určité míře z nouze ctnost. Po operaci hlasivek jsem musel dodržovat absolutní hlasový klid a doma jsem se na nemocenské nudil. Tak jsem začal malým nožíkem dělat ze dřeva drobné šperky,“ svěřil se Cidlík, jenž se přes loutky a další věci dostal až po třímetrové sochy.

V současnosti Cidlík sám organizujeřezbářské kurzy

Řezbář také prozradil, že v době, kdy již vyřezával, absolvoval několik krátkých školních týdenních kurzů, které v současné době sám organizuje. „Podařilo se mi vychovat několik kvalitních řezbářů, kteří se uchytili, nebo již v různých místech pořádají školy podobné té mé. Když mladí lidé začnou s řezbařinou kolem patnácti let a chytne je to, mají v současné době obrovské možnosti vzdělávat se,“ řekl Cidlík s tím, že své školy pořádá na místecké průmyslovce. „Tam si vždy pronajmu dílnu, kde vejde dvanáct lidí. Pro ně pak s kolegou uděláme školu. Chodívají tam lidé i kolem sedmdesátky. Pokud ještě děti nejsou plnoleté, vyžaduji, aby s nimi byl rodič,“ zdůraznil Cidlík.

Ten považuje práci se dřevem za velice hezkou. „Však práce na velkých sochách, kde používáte i motorovou pilu, je velice náročná. Jak mi přibývají roky, tak mi ubývají síly, také se to projevuje na mém zdraví. Jsou to tisíce úderů palicí. Proto nyní rád dělám menší věci, jako jsou portréty do interiérů do velikosti jednoho metru. Při této práci se také nadřu, ale nezničím si tak klouby. Když během léta absolvuji několik větších plenérů, jaký nyní byl ve Frýdku-Místku, musí pak mé tělo na rehabilitaci,“ uzavřel Cidlík.