Rok 2008 přinesl lidem v Česku mnoho novinek v oblasti daní. Nejvýraznější změnou bylo zavedení rovné daně z příjmů fyzických osob, na které vydělali lidé s vysokými příjmy. Patnáctiprocentní daň z příjmů pro všechny má ale také své stinné stránky, které se týkají odpočtů.

Rovná daň patnáct procent

S rokem 2007 skončila postupná daňová progrese, kde se sazba daně odvíjela od výše příjmů. Naposledy ji lidé uplatnili v březnu 2008, kdy podávali daňové přiznání právě za zdaňovací rok 2007.

Dříve byl nejnižší příjem zdaňován sazbou 12 procent. Co převýšilo jistou hranici, bylo zdaněno 19 procenty. Část příjmu, která spadla do dalšího (vyššího) pásma, byla zdaněna 25 procenty.

Teprve pokud měl pracovník část příjmu, který se dostal do nejvyššího pásma (roční hrubý příjem převyšoval částku 331 200 korun), daňová sazba z této části činila 32 procent.

Toto všechno je minulostí. Od ledna 2008 máme jen jednu sazbu – 15 procent. Změnil se však základ, ze kterého se daň vypočítává. Už se neuvažuje jen vlastní hrubý příjem, ale takzvaný super hrubý příjem.

To je skutečná hrubá mzda plus pojistné, které za svého zaměstnance odvádí zaměstnavatel. V přepočtu na základ ve výši hrubé mzdy tak rovná daň není 15 procent, ale více než 23 procent.

Výrazné slevy na dani

Současně s jednou sazbou daně pro všechny se zvýšily také slevy na dani. To je opatření, které sociálně nejslabším občanům kompenzovalo nárůst zdanění (lidé, kterým se většina příjmu dříve zdaňovala sazbou 12 procent).

Kupříkladu dříve si každý poplatník sám na sebe odečítal od daně z příjmů 600 korun měsíčně (ročně 7200 korun), od ledna 2008 je to 2070 korun měsíčně (ročně 24 840 korun).

Vzrostla také sleva na nezaopatřené dítě a manželku (manžela) v domácnosti bez zdanitelných příjmů. Nezaopatřené dítě dříve daň snižovalo měsíčně o 500 korun, od loňského roku je to měsíčně již 890 korun (ročně 10 680 korun). Sleva na manželku (manžela) v domácnosti narostla z 350 korun měsíčně na 2070 korun měsíčně.

Na rovné dani z příjmů nejvíce vydělali lidé, kteří mají vysoce nadprůměrné příjmy (měsíčně 80 tisíc korun a více), u nichž byla většina příjmů dříve zdaňována sazbou 32 procent. Těmto lidem vzrostl čistý měsíční příjem proti minulosti o více než pět procent, což znamená tisícové až desetitisícové částky.

V důsledku zvýšených slev na dani si proti dřívější době polepšili i lidé, kteří vydělávali velmi málo a pohybovali se hluboko pod průměrnou mzdou (vydělávali okolo 10 až 14 tisíc korun měsíčně). Čistý příjem těchto lidí narostl o dvě až tři procenta.

Nejméně na rovné dani vydělali lidé, kteří mají průměrné a lehce nadprůměrné příjmy. Pracovníci, kteří měsíčně vydělávají 20 až 30 tisíc korun hrubého, na dani z příjmů proti minulosti ušetří jen pár desetikorun měsíčně.

Lidé s hypotékou prodělávají

Všechny propočty, zda a kolik lidé ušetří, jsou téměř zbytečné, pokud domácnost splácí hypoteční úvěr nebo větší úvěr ze stavebního spoření. V takovém případě lidé na daních za uplynulý rok spíše prodělají (záleží na výši úvěru a tím na sumě placených úroků).

Odčitatelná položka z částky zaplacených úroků u těchto úvěrů sice zůstala stejná (a to až do limitu 300 tisíc korun ročně), ale kvůli nižší (patnáctiprocentní) sazbě si lidé ze základu daně z příjmů odečtou méně než dříve.

Například hypoteční úvěr ve výši dvou milionů korun znamená roční úroky okolo sta tisíc korun. Dříve při sazbě až 32 procent znamenal odečet částky sto tisíc korun úsporu na daních až 32 tisíc korun.

V loňském roce stejný odpočet částky sto tisíc korun znamená úsporu na daních už jen 15 tisíc korun (tedy až o 17 tisíc korun méně). S rostoucí částkou úvěru se ztráta na daních proti minulosti ještě více prohlubuje.

Společné zdanění už nemá význam

U daní z příjmů nemalé množství rodin dříve využívalo také společné zdanění manželů. To bylo výhodné využít při rozdílných příjmech obou manželů. Tím, že se příjmy daly dohromady a rozdělily na dvě stejné části, bylo v důsledku daňové progrese celkové zdanění pro rodiny výhodnější, než aby každý z manželů si určoval daň ze svého příjmu.

Čím více byly příjmy rozdílné, tím byla celková daňová úspora vyšší. Na společném zdanění kupříkladu hodně vydělávaly rodiny, kde jeden z rodičů byl na mateřské dovolené a neměl žádné zdanitelné příjmy.

V důsledku zavedení rovné daně (jedné sazby pro všechny) pozbylo společné zdanění manželů smysl.

PAVEL NEBESKÝ