Kdy jste do zdejší mateřské školy nastoupila?

Jít do funkce ředitelky jsem se rozhodla zhruba před dvaceti lety, kdy jsem hledala nějakou jinou cestu výchovy a vzdělávaní dětí. Věděla jsem, že to asi nepůjde jinak, než že si to zařídím sama. V příštím roce to bude dvacet let. A letos je tomu patnáct let, co jsme začali s programem nazvaným Začít spolu, který se mi jevil jako užitečný a velmi prospěšný pro výchovu a vzdělávání dětí. Jedná se vlastně o úplně nový styl výchovy, než byly mé dosavadní zkušenosti do té doby.

V čem tento program spočívá?

Začít spolu je mezinárodní program, který v Česku zastřešuje Step by Step v Praze. Je založený na demokratických principech, zaměřený na úzkou spolupráci s rodinou a na individuální přístup ke každému dítěti. Mateřská škola by se neměla stavět nad role rodičů, jejich role je prvotní. Naše role je partnerská, založená na vzájemné důvěře. Když je dobrá spolupráce mezi rodiči a školou, pak je v pohodě i dítě a o to nám především jde. Tento program byl postupně tvořen a vyvíjen a v roce 2003 vyšel v nakladatelství Portál Metodický průvodce programu Začít spolu příručka pro pedagogy.

Jsou zde i další principy?

Je to inkluzívní program, pomáhá začlenit se do výchovně vzdělávacího procesu jak dětem ze sociálně slabších rodin tak děti s určitým postižením. Našim programem již prošlo mnoho dětí a rodičů, kteří si vybrali právě naši mateřskou školu pro začlenění svého dítěte.

Na co kladete důraz?

Velký důraz klademe na rozvíjení schopností dětí podle vlastního zájmu a momentálního vývoje. Program je postaven na nejnovějších psychologických výzkumech, kdy se bere ohled na to, že každý roste a vyvíjí se svým vlastním tempem. Proto také děti nesrovnáváme mezi sebou, ale soustředíme se na vlastní pokrok dítěte. Každé dítě může být v něčem dobré a úspěšné, jestli mu pro to vytvoříme vhodné podmínky. Mezi ně patří psychicky i fyzicky bezpečné prostředí a pozitivní podpora při práci dětí. Jestliže dítěti řekneme, že to, co udělalo, postavilo, se nám nelíbí, že Honzík od sousedů to už umí mnohem lépe, pak dítě můžeme na dlouho od různých činností odradit a znechutit.

Jak probíhá den dítěte ve školce?

Děti ráno přijdou s rodiči. Snažíme se vytvářet atmosféru a klima tak, aby rodiče i děti byli v pohodě. Tomu je přizpůsobené prostředí školy. Rodiče vědí, že ráno budou se svými dětmi mít nějaký malý úkol, který společně vyřeší. Už si na to zvykli. Tím se nám podařilo odbourat ranní spěch a honění. Přicházejí i odcházejí v pohodě.

Co následuje potom?

Pak se děti po volných hrách a svačině scházejí v komunitním kruhu, kde se učí vzájemně si naslouchat, procvičí si básničky, písničky, zacvičí si a seznámí se s tématem dne. Na společné téma dostanou děti nabídku různých činností do center aktivit pracovních koutků kde začíná jejich práce. A tak třeba na téma Ovoce a zelenina děti v Atelieru kreslí a malují, jinde zase opisují názvy jednotlivých druhů ovoce a tím si procvičují grafomotoriku, nebo v dílně postaví z destiček bedýnku na ovoce a přitom pracují s opravdovým kladívkem a hřebíčky. Další skupinka si může skládat puzzle s danou tématikou a v koutku Pokusů a objevů zkoumají pod mikroskopem, jak vypadá slupka od jablka. Těch center je celkem devět a každé je zaměřeno na rozvoj nějaké dovednosti. Děti si samy tyto centra svobodně vyberou, pak tam samostatně, nebo jen s menší podporou učitelek pracují. Učí se nejen to, jak vypadá ovoce či zelenina, ale také se učí komunikovat, řešit problémy ve skupinkách, vzájemně si pomáhat, rozvíjet svou fantazii. Vedeme je k samostatnosti a zodpovědnosti.

Jakým způsobem děti ve škole svačí?

Děti si samy berou svačinu, která není hromadná. Je určen čas, kdy si svačinu mohou kdykoliv vzít. U oběda si děti samé nabírají jak polévku, tak druhé jídlo, mohou se rozhodnout, zda si dají menší či větší porci jídla. Vše samozřejmě je po domluvě s rodiči. A to včetně odpoledního odpočinku.

Jaké děti zde docházejí?

Třídy jsou smíšené, navštěvují je děti od tří do šesti let. Ale některé jsou i sedmileté, to záleží na odkladu školní docházky. Tento způsob výchovně vzdělávací práce se nám moc osvědčil, děti jsou k sobě ohleduplné, mladší děti se učí nápodobou od starších, ty jim zase pomáhají a vysvětlují to, co už se naučily. Pravidla ve třídě, komunikaci, umění spolupracovat. To se právě krásně dá udělat ve smíšeném oddělení.

Jak to zvládají děti a učitelky?

Pro děti to je velmi zajímavé a přirozené. Pro učitelky hodně náročné na přípravu i přímou práci s dětmi. Musí připravit program a aktivity pro děti různého věku. Žádné dítě nesmí být ochuzeno o svůj rozvoj. V mateřské škole mámě čtyři třídy, v každé je 28 dětí. K tomu máme asistenta pedagoga pro těžce postižené dítě, a dalšího pro děti ze sociálně znevýhodněného prostředí. Na každé třídě jsou dvě učitelky, které se střídají na dopolední a odpolední směně.

Do zdejší školky chodí jen děti z Frýdku-Místku?

Naše mateřská škola si za těch patnáct roků vybudovala povědomí u rodičů a o školu je zájem. Měli jsme i děti z Ostravy, Frýdlantu nad Ostravicí a dalších okolních obcí. Ten současný tlak je ale natolik velký, že i magistrát se kloní k tomu, abychom přijímali děti z města.

Jak dlouho probíhala příprava na program, který jste před patnáct lety rozjeli?

Ta ještě neskončila. Průběžně se program tvoří, inovuje. Nikdy není hotovo. Ale taková ta tvrdá příprava, abychom hlavně my, učitelé, změnili myšlení, odbourali zavedené stereotypy, trvala asi pět let, kdy jsme se intenzivně vzdělávali na speciálních seminářích, jezdívali jsme na letní školy a výstupem toho je, že sedm našich učitelek získalo certifikát „Vynikající učitel“. Bez týmové spolupráce by se program dělal velice obtížně. Vše to stojí na kvalitních lidech a ti tady jsou, za co jsem moc vděčná. Od uklízeček, kuchařek až po pedagogy.

Kolik školek podobného typu najdeme v republice?

Podle posledních dostupných informací, které mám, je takových školek od šestačtyřiceti do padesáti. V Moravskoslezském kraji jsme vyškolili, protože jsme tréninkové centrum v oblasti tohoto vzdělávání, dvanáct škol, které pracují podle principů tohoto program. Snažíme se o zachování kvality programu. Dvě z našich učitelek působí jako lektorky tohoto programu.

Chodívají zde pro zkušenosti učitelé z jiných školek?

Každý rok tak osmdesát učitelek. Stává se, že přijede i autobus učitelů. Ale chodívají i na semináře, kdy mají možnost nahlédnout do tříd, aby viděli, jak se pracuje s dětmi.

Co vás nejvíce na práci s dětmi baví?

Děti jsou čisté, přijímající, otevřené. To mě asi nejvíce baví. I když už teď přímo s dětmi moc nebývám, tak učitelky ve zdejší škole tyto pocity zažívají. Děti jsou prostě bezprostřední, vidí i to, co my dospělí už nevidíme. Někdy musí unést víc než někteří dospělí. Bolí mne a pobuřuje, když vidím, jak dokážou dospělí ublížit dětem (někdy stačí slovo), a to jen pro to, že jsou menší a neumí se bránit. Přesto nás dospělé bezpodmínečně milují a přejí si totéž. Já, i odborníci, pokládám období do šesti let za rozhodující, děti získávají životní zkušenosti a vytvářejí si hodnoty, které přetrvávají do dalšího života.