Za dohledu notářky v Polariu rehabilitačního centra vydržel osm minut a deset sekund, a to při teplotě, která se pohybovala od minus 123 do minus 129 stupňů Celsia. Zatím člověk vydržel v takovém mrazu jen sedm minut. Nyní je anglická verze notářský ověřeného zápisu o Urbišově výkonu na cestě do Londýna, aby rekord mohl být zapsán do Guinessovy knihy rekordů.

Kdy jste začal s přípravou na rekord?

„Prvními úvahami nad možnostmi lidského organismu a jeho setrvání v extrémních podmínkách jsem se začal zabývat krátce po instalaci polária v Beskydském rehabilitačním centru. Byl jsem mezi prvním, kteří pobyt v něm vyzkoušeli. Dvě minuty při prvním vstupu se mi zdály nekonečné. Postupně jsem ale pobyt v chladu prodlužoval a začal na sobě pozorovat terapeutické účinky. Kromě toho jsem také studoval veškerou odbornou literaturu. Zajímalo mě, jaké jsou hranice lidského organismu.“

Jak jste se připravoval?

„Tělesným tréninkem můžeme ovlivňovat psychiku. Pokud ovšem není možné ověřit výsledky v praxi, zůstáváme pořád v rovině teoretických předpokladů. Velmi jsem proto přivítal možnost využít svoje zkušenosti a dlouhodobý výcvik v extremní zátěžové situaci. Velkou pozornost jsem věnoval stravě. Na deset dnů před rekordem jsem si sestavil speciální jídelníček vycházející z poznatků tradiční čínské medicíny. K doplnění energie bezprostředně po pokusu o rekord jsem si také připravil speciální výluh vybraných bylin v alkoholu.“

Jak probíhal samotný pokus o rekord?

„Dobu vlastního pobytu určil pražský astrolog Miroslav Brajer. Stanovil ji na 13. prosince ve 13 hodin 18 minut. Vhodné rozmezí počátku pokusu a vstupu do komory bylo pouze 30 vteřin. Bezprostředně před pokusem jsem v uzavřené místnost, po dobu jedné hodiny soustřeďoval natrénovanými metodami energii do oblasti mig men. Potom jsem se oblekl do předepsaného oblečení, což jsou trenýrky, rukavice, podkolenky, čelenka a náušenka a vyrazil do polária. Od počátku pobytu mne velmi překvapilo zrychlování času, který jsem nikdy před tím nezažil. Třebaže dříve jsem byl schopen čas strávený v poláriu odhadoval přesně, při pokusu jsem nebyl jsem schopen reálný čas odhadnout.“

Popište své další pocity.

„Po třech minutách jsem začal pociťovat extrémní chlad na vnitřní straně paží a na stehnech. Kritické období začalo kolem páté minuty. Chlad přešel v pocity silného pálení na břiše a stehnech. Přes tyto nepříjemné pocity jsem po šesté minutě pocítil určité psychické uvolnění, které narůstalo s přibližujícím koncem pokusu, který jsem si předem určil na osm minut. I když jsem byl v závěru pokusu naprosto v pohodě a byl jsem schopen vydržet déle, převážila zde racionální úvaha. Při delším pobytu hrozí těžké omrzliny, proto jsem svůj pobyt v extrémním mrazu ukončil po osmi minutách a deseti vteřinách.“

Jak jste se cítil po rekordu?

„Po výstupu jsem se cítil v pohodě a bez problému jsem komunikoval s přítomnými novináři. Pálení pokožky ustalo, pociťoval jsem chlad a třes. Po příjezdu domů jsem si uvařil silně kořeněné červené víno. V noci jsem špatně spal a ráno jsem se cítil velmi unaven. Zaregistroval jsem jemné omrzliny v oblasti břicha a nad koleny. Pocity únavy postupně mizely během příštích dnů. Mohu však konstatovat, že v plné kondici jsem se cítil až asi po dvou týdnech.“