Trvalo dlouhých čtyřicet minut, než se mu podařilo z vody vytáhnout metr třicet dlouhého a pětatřicet kilogramů vážícího tolstolobika. Bezmála jako zázrak se jeví skutečnost, že se obří stará zkušená ryba nechala chytit na obyčejný rohlík nasunutý na malém háčku a tenký vlasec „pětadvacítku“ o nosnosti osmi a půl kilogramů, který se běžně používá na kapra.

„Nahodil jsem na kapra a téměř okamžitě ucítil záběr. Hned mi bylo jasné, že ve vodě na druhém konci vlasce bojuje o život něco většího. Měl jsem tenký silon, který by při neopatrném zatáhnutí ryba snadno přetrhla. Dal jsem ji prostor, odjela asi sto padesát metrů daleko a pak trochu zpomalila. Silon na navijáku začal pomalu docházet, už jsem měl odmotáno skoro tři sta metrů. V tu chvíli jsem jí začal opatrně klást odpor,“ popisoval boj o život velké ryby Petr Hvolka. Byla to hra nervů. Rybář v takové chvíli nesmí zpanikařit a chtít hned rybu násilím přitáhnout. Ryba by vlasec nejspíš utrhla, nebo by ve vodě skončil prut i s rybářem. „Dokud je už i jen metrová ryba ve vodě, je pánem situace ona. Je třeba jí dát čas, aby se unavila. Rybářova chvíle přijde, když její tah slábne,“ vysvětloval Petr Hvolka.

VÍCE V DNEŠNÍM REGIONU - PŘÍLOZE FRÝDECKOMÍSTECKÉHO A TŘINECKÉHO DENÍKU